OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 29 (24. 9. 2017)

Lidé naší sekularizované doby si nás nepřicházejí poslechnout pod kazatelnu, ale nevěřící lidé žijí vedle křesťanů na pracovišti, v sousedství, potřebují vidět a zažít život křesťanů, aby se konkrétně setkali s alternativním stylem života pro tuto dobu - se životem podle evangelijních hodnot u křesťanů.

Zášť, škodolibost, nedostatek odpovědnosti za sourozence a kamarády, nečestnost, sobectví, nevděčnost, zbabělost, závist, náladovost, uzavřenost, hašteřivost, neústupnost, svádění, přecitlivělost, hrubost, neuctivost, nezdvořilost, bezcitnost, posměch, ironie, trýznění, zloba, falešná ústupnost, neschopnost odpuštění, pomstychtivost, netaktnost, špatný příklad, vychloubání, nekamarádskost, falešné mlčení, připouštění bezpráví, nechránit slabší, bezmyšlenkovitost, citový chlad, vyzrazení osobního tajemství a poslouchání zlých pomluv, lakomství, nadměrná kritika.

Hned na začátku prázdnin jsem odjela na třítýdenní tábor do Orlických hor. Není to věřící tábor, ale je to tam moc fajn a mně se tam líbí. Asi v druhém týdnu jsem prožila neuvěřitelný okamžik. Bylo to u oběda.

Představte si hlučnou jídelnu, každý si s někým povídá a já tak postupně poslouchám, o čem se kdo baví. Vím, že je to neslušné, ale zkuste někdy mlčet a naslouchat, o čem se spolu ostatní lidé baví.

Člověk vychovávaný v tradiční křesťanské rodině, je vedený k uznávání a dodržování určitých hodnot. Ze svého dětství a mládí si pamatuji, že porušení tohoto řádu se poměrně hodně řešilo a trestalo.

Nedávno se mi dostala do rukou kniha Alaina Boudra „Umývač výloh a arcibiskup“, která byla původně vydaná ve francouzštině roku 1994, a teprve v roku 2016 u nás v nakladatelství Nové město.

Radostí košatím, ale žalostí zapouštím kořeny.

Ve štěstí rostu do výšky, ale utrpením si zpevňuji kořeny.

Příliš košatý strom s plytkými kořeny se snadno vyvrátí.

A strom, který jde jen do kořenů, nepřináší plody.

Láska člověka je tak vysoká, jak hluboké je jeho utrpení. 

Končí prázdniny, je poslední srpnový den, a já jsem doma a zpracovávám fotky. Najednou někdo zazvoní a já si říkám, že to je určitě Josífek, a on to obejde přes dvůr. Ale pak slyším zazvonit podruhé, a tak tedy sejdu a jdu otevřít. Za dveřmi stojí dvě ženy a ptají se mě, jestli vím, jaké je Boží jméno. Já vůbec nechápu, o co jde, a tak ze sebe něco vymáčknu. Nakonec z nich vypadne, že jsou Svědci Jehovovi, a já se s nimi přestávám okamžitě bavit a zavírám dveře.

Druhého srpna letošního roku se slavil celosvětový den vyčerpanosti. Tím ale není myšleno ohrožení stresem či syndromem vyhoření. V tento den byly vyčerpány všechny přirozené zdroje, které by správně měly vystačit až do konce roku. Jinak řečeno: tohoto dne překročila lidská spotřeba schopnost Země tyto přirozené zdroje reprodukovat. Všechno, co bude od tohoto data letos použito, zpracováno či zkonzumováno, půjde na úkor příštích generací.

Během letošních prázdnin jsme strávili dva týdny dovolené v Chorvatsku na ostrově Korčula. Nejbližší „civilizací“ bylo od našeho přechodného bydliště městečko Blato, ležící ve vnitrozemí ostrova. Starobylé městečko je zemědělským centrem s mlýny na olivový olej a výrobou vína. Je také centrem církevním, samosprávným a kulturním. Farní kostel Všech svatých (Svih Svetih) je postavený z bílých kamenů v tradičním jihoevropském stylu, jeho dnešní podoba je datována do 17. století. Na oltáři je obraz benátského umělce Girolama da Santacrocea Všichni svatí, z roku 1540.  

Koncem června jsem byla oslovena svou kamarádkou, abych s ní a s její rodinou jela na dovolenou do Rumunska. Má první reakce byla záporná: „Ne, tam já nepojedu“. Ale ona to myslela vážně a jen tak lehce se odbýt nedala. Ještě při druhé a třetí nabídce jsem váhala. Ale vzpomněla jsem si, že kdysi před 40 lety se mi stala příhoda. Při té vzpomínce jsem se rozhodla s nabízenou cestou souhlasit.

Několikrát do roka se domluvíme se svými manžely a vyjíždíme si odpočinout na různá místa naší republiky a poznávat krásy naší vlasti. Tentokrát jsme se rozhodli pro Luhačovice. Byli jsme tam již několikrát, ale rádi se tam vracíme pro krásnou přírodu, pěknou promenádu, přehradu a jiné.

V neděli ráno 10. července jsme se vypravili do kostela sv. Rodiny Nazaretské na mši svatou. Byli jsme mile překvapeni, protože se zde slavila pouť a 20. výročí posvěcení kostela. Bohoslužbu sloužil Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký.

Druhého září se v našem kostele konalo poděkování za úrodu. Byla sychravá, deštivá neděle. Ale uvnitř kostela byla nálada zcela jiná. Před oltářem byla výzdoba z letošní úrody, dokonce se tam „pásly“ dvě ovečky.

Pan farář přivítal krojované ženy, které přinesly dožínkový věnec, a rozestavily se podél bočních oltářů. Jejich barevné kroje zářily a umocňovaly slavnostní atmosféru bohoslužby. Zkrátka, v kostele svítilo sluníčko navzdory venkovnímu počasí.

V letošním roce se konaly dvě poutě našeho farního společenství věřících z Ostrovačic, Knínic a Říčan. Koncem května jsme se vydali na slovenskou Turzovku a počátkem září do Sazovic u Zlína.

Turzovka, Bílá, Prostřední Bečva

Sv. otec František říká: „Je důležité, abychom ve chvílích odpočinku a odstupu od každodenních starostí mohli obnovit své duchovní i tělesné síly a prohloubit své duchovní putování.“

Co nám přináší pěší pouť:

Milí přátelé,