Farní pouti 2017 – Turzovka, Sazovice

V letošním roce se konaly dvě poutě našeho farního společenství věřících z Ostrovačic, Knínic a Říčan. Koncem května jsme se vydali na slovenskou Turzovku a počátkem září do Sazovic u Zlína.

Turzovka, Bílá, Prostřední Bečva

Pouť na Turzovku jsme podnikli 27. května. Vyjeli jsme brzy ráno autobusem a přes Valašské Meziříčí, Rožnov, Bečvy, jsme dojeli na Bumbálku, kde jsme přejeli hranice Slovenska a přes Makov jsme dojeli do městečka Turzovky. V Turzovce jsme odbočili do vesnice Korňa pod vrcholem Živčáková, na kterém stojí poutní kostel Panny Marie Matky Církve. Ještě i zpětně je potřeba vzdát hold panu řidiči za jeho bravurní rejdování s velkým zájezdovým autobusem na úzké silničce v Korni, v ostrých zatáčkách, a na ještě užší příjezdové silničce z Korně na vrchol Živčákové.

Poutní kostel Panny Marie je zcela nový, jeho stavba byla započata v roce 2008 a vysvěcený byl v říjnu 2015. My jsme tu slavili mši svatou, kterou sloužili dva místní kněží a náš otec Ludvík. Duchovně občerstveni a povzneseni jsme se po skončení bohoslužby mohli povznést i nádherným výhledem po okolních vrcholcích Kysuc, zelených návrších a šťavnatě zelených loukách. Mnozí si vychutnali pohled i z vyhlídky na kostelní zvonici.

Téměř všichni jsme se postupně vydali po hřebenu kopce (cca 700 m) k poutnímu „paloučku zjevení“, tj. místu, v jehož bezprostřední blízkosti došlo během letních měsíců roku 1958 k sérii sedmi zjevení Panny Marie hajnému Matúšovi Lašutovi. Když své zážitky převyprávěl přátelům a známým, první velká skupina asi 1000 poutníků vystoupala 8. září téhož roku do těchto míst. Tím se zrodila tradice pozdějších poutí. (Vládnoucí komunistický režim se panu Lašutovi odvděčil dlouhými výslechy na StB a později nuceným pobytem v „sanatoriu duševně nemocných“, lidově v blázinci). V následujícím roce byla na tomto místě postavena jednoduchá dřevěná svatyně, později postupně přestavěná do podoby dnešní kaple Panny Marie. V ní jsme se společně pomodlili, zazpívali a rozjímali. Cestou zpět k autobusu jsme si všichni nabrali vodu z turzovských pramenů. Mnozí se podělili o rodinné tradice z putování k Panně Marii na Turzovku v dobách hlubokého komunismu. Ani se nám nechtělo toto místo, nazývané také „Středoevropské Lurdy“ opouštět.

Ze Živčákové jsme se stejnou cestou vrátili na moravskou stranu Beskyd a v obci Bílá navštívili kostel sv. Bedřicha. Jde o dřevěný kostel tzv. švédského či norského stylu, který je v naší zemi ojedinělý. Vzpomněli jsme zde na našeho předchozího pana faráře Bedřicha Provazníka a věnovali mu svou modlitbu. Pro nejmladší účastníky pouti byla do programu zahrnuta také procházka k obůrce s lesní zvěří v Bílé, které se radostně zúčastnili malí i velcí.

Poslední zastávkou našeho putování byl kostel sv. Zdislavy v Prostřední Bečvě. Bílý kostelík zářil ze zeleného svahu nad vesnicí a nám se dostalo opět milého přijetí a zasvěceného výkladu. Je určitě raritou, že výstavba kostela trvala pouhý jeden rok! Po krátké modlitbě jsme se ještě jednou pokochali výhledem na zvlněné beskydské vrchy, v tu dobu ozářené zapadajícím sluncem, a vydali se na zpáteční cestu k domovu.

V srdcích zůstala radost a načerpaná posila. A jistě také obdiv k obyvatelům tohoto krásného, byť drsného kraje, kteří si do dnešní doby uchovávají svoji víru, čehož jsou nové kostely jak na slovenské, tak moravské straně Beskyd důkazem.

Sazovice, Štípa

Návštěva nového kostela sv. Václava v Sazovicích u Zlína měla být původně součástí farní pouti na Turzovku. Z časových důvodů jsme ji v květnu museli vypustit a uskutečnili jsme ji v náhradním termínu 2. září. Nic není náhoda, a Boží Prozřetelnost měla s námi své úmysly. Kdybychom navštívili Sazovice v květnu, na konci dne plného velkých dojmů, kostel bychom „proletěli“ a museli bychom spěchat domů. Takto jsme si mohli návštěvu tohoto krásného nového kostela vychutnat v klidu a nechat na sebe působit všechny vjemy.

A že bylo co k vidění! Pokoj a příjemný pocit z pobytu v kostele byl umocněn zasvěceným vyprávěním sazovické farnice Marie Rapantové o výstavbě kostela a s ní souvisejících skutečnostech.

Následujícím výkladem nás Vladimír Kokolia, profesor AVU v Praze, knínický rodák a občan, uvedl do „svého“ pohledu výtvarníka na architektonickou stránku stavby, jejímž autorem je Marek Jan Štěpán. Kostel má tvar oválné rotundy, či svinutého archu papíru. Z venku působí téměř jako pevnost. V protikladu s tím je vnitřek naplněn hrou světla přicházejícího z různě a netradičně umístěných oken. Jim vévodí stropní okno ve tvaru Božího oka.

Vladimír Kokolia ztvárnil výjevy vnitřní výzdoby kostela: postavu zmrtvýchvstalého Krista jakoby vystupujícího skrze oltářní kříž, Pannu Marii jako matku s Ježíškem v náručí, a sv. Václava v neobvyklé pozici klečícího mladíka přinášejícího hrozny vína jako obětní dar. Navrhl též křížovou cestu. Vše je realizováno pouze jemnou škálou nejnutnějších linií a bodů, takže obrazy se divákovi postupně skládají v příslušný celek.

Oba tvůrci vytvořili nádherné dílo. Není se co divit, že je přijíždějí obdivovat laici a odborníci z blízkého okolí, vzdálenějších míst, i ze zahraničí. 

Kostel sv. Václava byl vysvěcen v květnu tohoto roku. Kromě ostatků sv. Václava jsou v něm také, mimo ostatků sv. Jacinty a Františka (dětí, kterým se zjevila Panna Maria ve Fatimě), uloženy ostatky sv. Zdislavy, patronky rodin. A to v nás opět vzbudilo vzpomínku na jarní pouť a kostelík sv. Zdislavy na Prostřední Bečvě. Tak se nám ty letošní pouti pěkně propojily.

Obdivuhodná je energie farníků ze Sazovic, i jejich tehdejšího pana faráře, se kterou se pustili do naplnění přání svých předků, kteří chtěli kostel postavit již v roce 1935. Obdivuhodná je i štědrost tamních podnikatelů, kteří věnovali značné finanční sumy na podporu stavby. To vše složilo mozaiku a radost z toho, že i v dnešní době, kterou často zatracujeme, je možné vytvořit moderní a krásné duchovní dílo.

Další krátkou zastávkou bylo mariánské poutní místo Štípa na opačné straně Zlína. Chrám Narození Panny Marie je na rozdíl od Sazovic tradičním poutním místem již od 14. století. Socha Panny Marie je jednou ze tří nejstarších na Moravě. Ve společné modlitbě jsme vzpomněli i na všechny nemocné, které jsme přinesli ve svých srdcích, a prosili Pannu Marii Štípskou o přímluvu za jejich uzdravení.

Bohu díky za obě naše letošní pouti. Bohu díky za našeho pana faráře. Bohu díky za společenství, které jsme během obou poutí prožívali.