Hudební vkus je otázkou tak delikátní, že o něm lze říci totéž, co o názorech na politiku: Quot capita tot sententiae. Podle seriózních sociologických výzkumů má soustavný zájem o hudbu klasickou, neboli jak se velmi nesprávně říká vážnou (srovnejme bodré biedermeierovské veselí takového Josefa Haydna s šílenou drastičností black- trash- nebo deathmetalu), toliko tříprocentní menšina populace. Smělo by se opovážlivě očekávat u kléru a vůbec u lidí zaměřených duchovně, že v jejich kategorii toto procento poněkud naroste.
