S doprovodem svatých…

Každý týden na nás při mši shlíží z obrazu za oltářem patroni našeho kostela - sv. Petr a sv. Pavel. Každý týden je mám na očích, a přesto jsem si toho nikdy nevšimla. Až nedávno.

Seděla jsem na konci prázdnin v kostele, přemýšlela o tématu článku do Oříku. V jednu chvíli jsem zvedla oči a zadívala se právě na oba dva světce. Na obraze vypadají jako dva největší kamarádi, objímají se a vlastně jsou si i něčím podobní. Ale pak mě zarazí, že každý má upřený pohled někam jinam. 

Je za námi doba prázdnin, dovolených. Často je to pro rodiny doba, kdy se navzájem potkáváme, čas, který trávíme pospolu více než kdy jindy. Uvědomuji si však také, že to není vždy jen o odpočinku a pohodě. Každý z členů rodiny má totiž jiné představy o společně stráveném čase. Někdo chce vyrazit s celou rodinou, jiný sám, někdo k moři, někdo pod stan, na kolo či vysokohorskou turistiku. A skloubit představy o dovolené se všemi členy rodiny není vůbec jednoduché. Z toho pak pramení různé výměny názorů a místo toho, abychom si o dovelené odpočali, přijedeme domů vyčerpaní, občas i naštvaní.

Sv. Petr a Pavel mě svým pohledem přitáhli právě po náročných prázdninách. Viděla jsem jejich rozdílnost. Petr patřil k Ježíšovým nejbližším, byl jedním z apoštolů, Pavel se setkal s Ježíšem později. Petr odešel hlásat evangelium Židům, Pavel pohanům. Petr takový, Pavel makový. A přesto je vidím na obraze vedle sebe, dokonce se i objímají. 

Každý člen rodiny je jiný, každého baví něco jiného, ale přesto nás toho spousta spojuje. Máme společné kořeny, a to není málo. V souvislosti s obrazem mě napadlo slovo PŘIJETÍ. Přijmout každého takový jaký je, se svou jinakostí, se svými názory, ale také mu nechat potřebný prostor, který potřebuje k růstu a otevírání se. Násilně nerozevírat květ dřív, než rozkvete, ale také nenechat rostlinku zarůst a udusit plevelem. Není to jednoduché, sama to z vlastní zkušenosti vím. 

Proto Bůh k nám posílá svaté. Možná jako připomenutí na obraze, možná některé můžeme potkat, ani o tom nevíme. Důležité je se dívat okolo sebe a vnímat tu různost. I díky ní se máme učit a pracovat na sobě.