Svatí

Každý týden na nás při mši shlíží z obrazu za oltářem patroni našeho kostela - sv. Petr a sv. Pavel. Každý týden je mám na očích, a přesto jsem si toho nikdy nevšimla. Až nedávno.

Seděla jsem na konci prázdnin v kostele, přemýšlela o tématu článku do Oříku. V jednu chvíli jsem zvedla oči a zadívala se právě na oba dva světce. Na obraze vypadají jako dva největší kamarádi, objímají se a vlastně jsou si i něčím podobní. Ale pak mě zarazí, že každý má upřený pohled někam jinam. 

Ten den v úterý 26. července dopoledne pršelo, tak jsem dělal nějaké věci doma pod střechou, potom začal s přípravou oběda a v pravé poledne jsem mohl zasednout k jídlu. Končil jsem, když právě začalo prosvítat sluníčko. Ven se mi ale nechtělo, protože tam stejně bylo všechno promoklé. Tak jsem „na chvíli“ zalehl, abych příznivější dobu vyčkal v pohodlnější poloze. 

Letos jsem dostala opravdu zvláštní, ale krásný dárek k narozeninám. Poslal mi ho jeden patnáctiletý chlapec až z Itálie. Posílal ho už před 14 lety – 12. října 2006 a doručený mi byl až letos na den přesně – 12. října 2020. 

Ten chlapec se jmenuje Carlo Acutis, tedy přesněji už blahoslavený Carlo Acutis, který zemřel toho 12. října 2006 v Itálii na leukémii. Takto byl blahoslaven letos 10. října v Assisi:

V podzimním vydání (č. 35) ročníku 2019 jsme v Oříku věnovali rozsáhlou pozornost loňským oslavám Dne Brna. Tyto oslavy se konají pravidelně od roku 1995 a mají připomínat obyvatelům Brna a jeho návštěvníkům účinnou a slavnou obranu města na konci třicetileté války proti ohromné přesile švédských vojsk. Kromě hrdinných obránců z řad vojáků a občanů města tehdy významnou roli sehrály dvě výrazné osobnosti – plukovník Ludvík Raduit de Souches, který velel obráncům, a P. Martin Středa, představený brněnské jezuitské koleje, který obráncům poskytoval duchovní oporu. 

Milí farníci,

jako obvykle v září začal nový školní rok. Začal ale jinak než obvykle: s rouškami a množstvím otazníků ohledně hygienických opatření i samotné výuky a jejího smyslu. 

Škola má být přípravou na život. Jak se ale na život připravit? Život se vyvíjí často nepředpokládaným směrem, stejně jako svět, ve kterém žijeme. A občas přijdou tak nepředvídatelné věci, že se najednou ve světě cítíme úplně jinak než předtím.

Říká se: jiný kraj, jiný mrav. Platí to nejen, co se týká zvyků, kultury či způsobu života, platí to zřejmě i ve světě náboženství a nábožnosti. Jedním z důvodů, proč se křesťanství ve středověku rozdělilo na římskokatolické a protestantské, byly také odlišné teorie ohledně tradice. Jedni chtěli ctít nejenom Ježíšovo poselství sdělené v evangeliích, ale také tradiční formy, které se v průběhu let a věků přidávaly, mj. uctíváním svatých, a někdy dokonce přisuzováním božské moci.

V září uctíme svatou Ludmilu, první českou světici

Svatá Ludmila je první česká žena známá jménem, první pokřtěná panovnice, zakladatelka Přemyslovské dynastie, babička a vychovatelka sv. Václava a první česká světice. Zavražděna byla v noci z 15. na 16. září na hradišti Tetín v roce 921 na příkaz své snachy Drahomíry.

Legendou o sv. Anežce nám děti naší farnosti přiblížily život sv. Anežky České.

Pod vedením paní Ludmily Franzové a Kristýny Hrichové se jim podařilo krásné dílo. Všechny děti se na svou roli pečlivě připravovaly. Bylo to znát na jejich vystoupení v neděli 19. listopadu v říčanském kostele. Pěkné dobové kostýmy jim k této příležitosti připravila a ušila paní Ylona Rousková. Nadšené a obohacené o tento zážitek byly nejen děti, ale jistě i všichni zúčastnění, kteří si nenechali tuto příležitost ujít.

Milí farníci,

podzimní zpravodaj vychází vždy před slavností sv. Václava a po památce jeho babičky sv. Ludmily. Nacházíme se právě mezi nimi, jsme i v tomto smyslu obklopeni svatými, kteří se dívají na nás z nebe a povzbuzují nás při našem životním putování, nejen ti zmínění dva čeští patroni. Jak říká autor listu Židům (12,12), „nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají“, a myslí tím svědky víry – Abraháma, Pannu Marii a ostatní svaté, taky sv. Václava a sv. Ludmilu (viz KKC 164-165).

Před dvěma lety jsme prožívali významné cyrilometodějské jubileum, když jsme si připomínali 1150. výročí příchodu soluňských bratří na Velkou Moravu. Na letošek připadá podle některých historiků výročí 1200 let od narození svatého Metoděje. Jiní datují jeho narození o dva roky dříve. Světová organizace UNESCO zařadila narození sv. Metoděje do letošního kalendáře významných jubileí. Zvláštní akce u nás neplánujeme. Jako každoročně se chystáme na národní pouť u kořenů naší víry.

V právě probíhajících listopadových dnech se v televizi a ostatních médiích vzpomíná na události, které u nás proběhly před čtvrt stoletím. Ten zájem je pochopitelný, protože tehdy se v naší zemi zhroutila totalitní moc, která si dělala ambice být tu „na věčné časy“. V kterémsi článku v Lidových novinách (rozhovor Jany Machalické s B. Rychlíkem, 13.

Jak je jen možné napsat dnes článek k Vánocům bez toho, abych moralizoval, poučoval, či nostalgicky vzpomínal na dětství, bílý sníh, načinčaný stromeček, vánočního kapra, cukroví, dárečky ...