Zuzana Pospíšilová

Konec či začátek?

Podle zprávy ČHMÚ byl letošní únor nejteplejší od roku 1961. Na konci února už byly vidět v zahrádkách první jarní květy, někteří stěhovaví ptáci se už vraceli z teplejších krajin a na procházky jsme některé dny vycházeli v jarních bundách.

Doba dlouhých nocí…

Mám ráda všechna roční období, která mají pro mě nějakou krásu, ale podzim je jedním z nejoblíbenějších. Příroda se nádherně vybarvuje, po večerech pálím voňavé svíčky a ve skrytu duše se těším na advent. 

S doprovodem svatých…

Každý týden na nás při mši shlíží z obrazu za oltářem patroni našeho kostela - sv. Petr a sv. Pavel. Každý týden je mám na očích, a přesto jsem si toho nikdy nevšimla. Až nedávno.

Seděla jsem na konci prázdnin v kostele, přemýšlela o tématu článku do Oříku. V jednu chvíli jsem zvedla oči a zadívala se právě na oba dva světce. Na obraze vypadají jako dva největší kamarádi, objímají se a vlastně jsou si i něčím podobní. Ale pak mě zarazí, že každý má upřený pohled někam jinam. 

Jak to funguje v kostele v Říčanech

Nedělní ráno….

Probudím se do růžova, venku sněží, děti se radují. Hurá. Přijdu do kuchyně, chci chystat snídani. Není pečivo, no co, v obchodě mají. A čerstvé. Nakoupím, zaplatím, jím. Tak přece fungují služby. „Má dáti – dal“. 

Obleču se a vyrážím do kostela, tam se občerstvím snad i duchovně. Před kostelem si všimnu, že někdo odhrabal sníh. V kostele je uklizeno, vyzdobeno květinami, liturgické potřeby na svém místě, plachty svítí krásnou bělobou. To doma nikdy nemám. Jak to? Že by doma nefungovalo „má dáti – dal“?

Náhodné setkání?

Určitě už každý z vás něco zažil, co se Vám nesmazatelně zapsalo do srdce. S jedním takovým setkáním bych se ráda svěřila i já vám.

Podzimní zamyšlení

V listopadu zvlášť vzpomínáme na ty, kteří už s námi nejsou, na ty, kteří nám však zůstali v srdci. Příroda tomu napomáhá, světla je v tyto dny mnohem méně, tmy přibývá. Je to doba vzpomínek, ticha a naděje….

Zdá se mi, že dnešní doba vytěsnila smrt z našich životů. Společnost se tváří, jako by stáří a smrt neexistovaly. V médiích se o smrti vůbec nemluví, vrásky, šediny a bolest nejsou „in“. „Hlavně smrt nevidět, nepotkat se s ní“. Málokdo z našich dětí a vnoučat viděl umírat člověka…. 

Hvězdy ve tmě

Za poslední dva roky jsme s maminkou prošli bolestnou, dlouhou a náročnou cestu. Přesto to byla cesta, která můj život něčím obohatila, přidanou hodnotou, o které se toho více dozvím až s přibývajícím časem.

Každá životní zkouška je lemovaná spoustou otázek, na které neznáme odpověď. Zvládnu to, mám na to dostatek sil, energie, času, podmínek, jsem na to připravená? Věřím si nebo se naopak bojím? Rozhodování není nikdy jednoduché. A ještě složitější je, když jsme na to sami.  

Světlo v temnotách

Nedávno jsem vyslechla rozhovor dvou pečujících o nemocné, ve kterém hodnotily zkušenosti s nemocničním prostředím. Byl to trochu takový povzdech nad momentální situací českého zdravotnictví. Na jedné straně stojí pacienti a jejich blízcí, kteří jsou vystaveni stresu ze situací, které zrovna prožívají. Na druhé straně zdravotníci, kteří jsou vystaveni tlaku ze strany zaměstnavatele – mnoho služeb, málo ošetřujícího personálu a spousta nedostatečně ohodnocené práce.  Na empatii a citlivý přístup už často nezbývá.

Skutky milosrdenství

Mám velkou radost! Mohu totiž napsat o tom, že se již druhým rokem i říčanští farníci zapojili do projektu Adopce na dálku. Je to projekt Arcidiecézní charity Praha, který díky štědrým dárcům financuje vzdělávání dětí z nejchudších zemí světa.

My jsme si vybrali dívku z Ugandy s andělským jménem Gloria, které hradíme každý rok náklady na vzdělání. Gloria nám dvakrát do roka píše dopis, ke kterému jsou přiloženy i její studijní výsledky. Můžeme tak sledovat, jak se jí daří. A právě díky vzdělání se může Gloria stát nezávislou, je to takový trvalý vklad do její budoucnosti.

Zajímavé názory MUDr. Jana Hnízdila

V poslední době jsem několikrát, byť i ne zcela záměrně, narazila na osobnost MUDr. Jana Hnízdila. Viděla jsem ho debatovat v televizi, slyšela v rozhlase, i do rukou se mi dostaly časopisy, v nichž s ním byl uveřejněný rozhovor. Jeho názory se mi pokaždé zdály být velmi zajímavé a měla jsem pocit, že se do značné míry odlišují od všeobecně podávaných a přijímaných názorů „hlavního“ proudu. Touto připomínkou bych chtěla nabídnout i čtenářům Oříku, aby si přečetli jeden z těch článků, který mne zaujal.

Určitě znáte něco podobného…

Vypravuji se se čtyřmi dětmi do kina – zařídit hlídání nejmenšího, vypravit sebe a ostatní, znovu se obléct, protože se stala nehoda, nalézt ztracené klíče od auta, vrátit se pro peněženku. Když dorazíme s vyplazeným jazykem k pokladně, musíme se spokojit s horšími místy - ty nejlepší už jsou samozřejmě vyprodány. Nakonec můžeme být rádi, že vůbec nějaké jsou. Stejné je to, když jdeme do divadla, na koncert, sportovní zápas - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Každý přece chce zahlédnout svůj idol z té nejlepší pozice J.

Adopce na dálku® a další souvislosti

Mám velkou radost, že se farníci naší obce rozhodli zapojit do projektu Arcidiecézní charity Adopce na dálku®. Tento projekt pomáhá financovat vzdělávání dětí z ekonomicky nejchudších zemí. Díky této podpoře mají vybrané děti možnost se vzdělávat a získávat tak dovednosti a vědomosti třeba jako my.

Ve chvíli, kdy jsem o tomto projektu měla napsat do Oříku, jsem si uvědomila několik skutečností.

Vychováváme děti a rosteme s nimi

Nedávno jsem slyšela rozhovor s Naomi Aldorf, rodinnou terapeutkou a autorkou knížky „Vychováváme děti a rosteme s nimi“, byl o výchově dětí. Velmi mě zaujal a tak bych se s Vámi chtěla podělit o pár postřehů.

Sama vím, že vychovávat děti není vůbec jednoduché, je to běh na celý život s výsledkem, který nedokážeme předvídat. A také vím, že jednodušší je určitě vychovávat děti sousedů, známých, ale s vlastními si leckdy nevíme rady. Proto i Vám nabízím několik myšlenek, které mě oslovily.

Do zbraně!

Určitě znáte následující situaci..

Pustíte si rádio, zapnete televizi a už se to na nás hrne. Boje, agrese, pronásledování, střety mezi náboženstvími. Rukojmí jako živý štít. Slzy, krev, strádání a bolesti. Co já na dálku můžu udělat? Alespoň, že slyším zmínku o tom, že naši profesionální vojáci se do mise zapojili.

Povolební rozhovor s ing. Janem Studeným, starostou Říčan

1)   V médiích zazněla informace, že jasná výhra lidovců v Říčanech je „raritou“ v České republice. Co tomu výsledku říkáte vy?

Stránky

Subscribe to RSS - Zuzana Pospíšilová