Nedělní ráno….
Probudím se do růžova, venku sněží, děti se radují. Hurá. Přijdu do kuchyně, chci chystat snídani. Není pečivo, no co, v obchodě mají. A čerstvé. Nakoupím, zaplatím, jím. Tak přece fungují služby. „Má dáti – dal“.
Obleču se a vyrážím do kostela, tam se občerstvím snad i duchovně. Před kostelem si všimnu, že někdo odhrabal sníh. V kostele je uklizeno, vyzdobeno květinami, liturgické potřeby na svém místě, plachty svítí krásnou bělobou. To doma nikdy nemám. Jak to? Že by doma nefungovalo „má dáti – dal“?