Jak to funguje v kostele v Říčanech

Nedělní ráno….

Probudím se do růžova, venku sněží, děti se radují. Hurá. Přijdu do kuchyně, chci chystat snídani. Není pečivo, no co, v obchodě mají. A čerstvé. Nakoupím, zaplatím, jím. Tak přece fungují služby. „Má dáti – dal“. 

Obleču se a vyrážím do kostela, tam se občerstvím snad i duchovně. Před kostelem si všimnu, že někdo odhrabal sníh. V kostele je uklizeno, vyzdobeno květinami, liturgické potřeby na svém místě, plachty svítí krásnou bělobou. To doma nikdy nemám. Jak to? Že by doma nefungovalo „má dáti – dal“?

A vlastně jak to, že v kostele ano. Kdo dává a kdo dostává? 

Bohužel to často nevidíme, ale je za tím spousta času, spousta energie, dobré vůle a někdy i toho, že se prostě musí. 

V dubnu oslaví půlkulaté jubileum paní Marie Ševčáková, kostelnice, aranžérka, uklízečka, pradlena, šéfka pracovní roty. Člověk, bez kterého by náš kostel v Říčanech nefungoval sám. Službě, která tu na zemi nemá velké ocenění, se věnuje téměř 30 let. Výročí 30 roků manželství se nazývá perlová svatba, paní Ševčáková si určitě zaslouží ocenění „perla našeho kostela“. 

Už ji vidím, když bude tento článek číst, jak si bude říkat, že si to nezaslouží. Zaslouží. Z osobní zkušenosti vím, že tato „dobrá duše“ funguje na principu „má dáti – dal“. Ona je však tou druhou půlkou ve spojení. Cokoli dostane, znásobí. Přijdu k ní s poloprázdnou, odcházím s plnou. Občerstvuje tělo dobrotami, duši úsměvem a tím, že na druhé myslí. Je to člověk, který se celý život dívá na Krista, pro něhož jsou křesťanské hodnoty nosným pilířem.

Zrovna dnes jsme slyšeli při mši evangelium o samařské ženě a o vodě živé, kterou můžeme načerpat pouze u Ježíše. Teď mi to zapadá do sebe. Paní Ševčáková tráví v kostele tolik času, aby byla napojena na zdroj co nejčastěji. Nechcete se přidat?