Konec či začátek?

Podle zprávy ČHMÚ byl letošní únor nejteplejší od roku 1961. Na konci února už byly vidět v zahrádkách první jarní květy, někteří stěhovaví ptáci se už vraceli z teplejších krajin a na procházky jsme některé dny vycházeli v jarních bundách.

Letošní zima byla jiná, pro mnohé asi málo zimní a mrazivá. S rodinou jsme byli dvakrát na krátkém pobytu na horách. Na začátku ledna nám propršely dva dny, další dva jsme jezdili na mokrém sněhu a vydřené sjezdovce. A to jsme byli rádi, že vůbec existují děla, která nějaký sníh vyrábějí. O měsíc později, v únoru během prázdnin, jsme to zkusili podruhé, pro jistotu jsme vyrazili do vyšší nadmořské výšky. První den jsme lyžovali v dešti, druhý na totálně mokrém sněhu, a to nám stačilo. 

Sněhu větru neporučíš. Jsou věci, které neovlivníme a je potřeba hledat cesty. Variant je spousta – na dovolené jsme si vyšli na túru, zajeli do bazénu, muzea, na rozhlednu. A neznamená to, že si dny volna přece neužijeme. 

A podobně je to i v životě. Spoustu věcí si naplánuji, promyslím do detailů, vysním. Bohužel ale ve chvíli, kdy mi vstoupí do cesty nějaká překážka, nevím co dál. Stojím na rozcestí, nevím kam dál. Některé jistoty, které jsem držela pevně ve svých rukou, jsou pryč. Nebo už na některé věci nemám potřebnou sílu. Přesto to neznamená konec. Vždycky můžu objevit nějakou další odbočku, cestu, která může být zajímavější něž ta předchozí, ta vysněná. Často se nám otevřou možnosti, které bychom dříve přehlíželi. 

Stejnou myšlenku jsem si odnesla i z postní duchovní obnovy, kterou vedl otec Michal Martínek. Mnohé (věci) se mění, různé lidové tradice se z našich životů a společenství vytrácí. Čas plyne, a to, co pro nás bylo důležité a nosné, naše děti neoslovuje. Narodily se do jiné doby než my (doby rychlé, doby digitálních technologií).  Ale to nemusí znamenat, že jejich vztah k Bohu je horší, než je ten náš. Bůh je jediný, který zůstává stejný, cesta k němu vede ze všech koutů. Snad je osloví modernější a pro ně přitažlivější forma, která nese stejnou podstatu. 

Asi už nikdy nezažijeme ty romantické zimy z obrázků Josefa Lady, kdy vesnice byla celá pod sněhem, na zamrzlém rybníku bruslily děti, na kopcích děti sáňkovaly a lyžovaly. Ale to neznamená, že příští zima nemůže být krásná. Záleží jen na nás, co dovolíme.