Doba dlouhých nocí…

Mám ráda všechna roční období, která mají pro mě nějakou krásu, ale podzim je jedním z nejoblíbenějších. Příroda se nádherně vybarvuje, po večerech pálím voňavé svíčky a ve skrytu duše se těším na advent. 

Nedávno jsem poslouchala v rádiu pořad ze série rozhovorů o duševním zdraví, ve kterém zazněla následující myšlenka a která mi otevřela i jiný pohled na podzimní dny. „Obzvlášť konec roku bývá pro některé lidi velmi náročný. Slunečných dní je málo, brzo se stmívá, venku je zima a přepadnout nás tak kromě nachlazení může taky smutek.“ Nikdy mě nenapadlo nazvat toto období dobou dlouhých nocí, které nemáme v životě rádi, kdy nevíme, kudy dál. 

Zanedlouho začne advent, doba očekávání, rozjímání, štědrosti a zklidnění, doba, která nás má připravit na nadcházející svátky pokoje. Možná se v ní snažíme přiblížit se druhým, ať už vlastním předsevzetím či úkoly na lístečcích, které si odneseme z kostela. Dost často tam je napsáno: „navštiv nemocného, zajdi za babičkou, udělej si čas pro blízké, na kterého nemáš celý rok čas, zastav se na návštěvu v nemocnici“. Když si je vytáhnu, ohrnu nad nimi nos, protože se mi zdají snad jednoduché, opakované, možná už zprofanované. 

Po rozhovoru, který jsem vyslechla, mě napadlo úplně něco jiného. Mnozí z nás žijeme obklopeni dětmi, rodinou, pracovním kolektivem, skupinou, které jsme součástí. Často toho máme nad hlavu, nechce se nám překročit práh našeho domova, jsme rádi za chvíle klidu. Na druhou stranu mezi námi žijí ti, kteří se těší na nákup do místního obchodu jen proto, že po cestě mohou potkat někoho, s kým si promluví, naši blízcí, kteří celý týden čekají na náš telefonát, aby se mohli s námi alespoň nakrátko propojit. Anebo tací, kteří ze strachu nepřekročí ani práh svého bytu, i když potřebují pomoci také. Uvědomila jsem si, že naše vztahy a sociální spojení je tím nejcennějším co máme, za co máme být vděční. A tak bychom se o ně mohli dělit s těmi, kteří to potřebují, kteří na to čekají. Advent je proto dobou ideální, i třeba díky úkolům, které se nám nabízejí. 

Mějme otevřené oči, srdce, a to vlastně stačí. Nemusíme vytahovat ani peněženky, takže vlastně i ušetříme.