Vánoce v Římě

Loňské Vánoce jsem se dvěma sestrami a švagrem strávila v Římě. Byli jsme tam na pozvání bratra Františka, který už 7. rokem pracuje jako zástupce ředitele české koleje Nepomucenum. Protože to bylo v době vánočních prázdnin, mohli jsme tam být bez problému ubytováni. Mělo to velkou výhodu, protože jsme se s Františkem, dalšími českými kněžími a řádovými sestrami mohli denně zúčastňovat společných ranních a večerních bohoslužeb v „domácí kapli“ a nemuseli se přezouvat ani do vycházkové obuvi. Cítili jsme se tam opravdu jako ve velké rodině, proto jsme my ženské rády sestřičkám vypomohly s úklidem, při práci v kuchyni, a tak jsme jim aspoň trochu oplácely jejich vstřícnost a pohostinnost. Švagr zase rád na zahradě protrhával dozrávající pomeranče. Takovou práci by v této roční době doma v Česku těžko našel.

Počasí tam bylo příjemné, ranní teploty se pohybovaly kolem 5–6 stupňů, v poledne bývalo 10–12, někdy se rtuť teploměru vyšplhala až k 16 stupňům, výjimečně asi 2x až na 20°C. Většinou svítilo sluníčko, ale některé dny byly hodně deštivé, přicházely přeháňky, zažili jsme i bouřky. Přesto jsme většinu dne trávili v ulicích, ve městě. Tedy přesněji řečeno v kostelích při bohoslužbách a prohlídkách. Prožili jsme tam krásné chvíle a domů si odváželi nezapomenutelné a hluboké duchovní prožitky. Setkali jsme se tam s řadou známých osobností, byli jsme dokonce přítomni na audienci u Svatého otce. Bylo toho hodně, do vašeho zpravodaje by se to všechno ani nevešlo. Přesto se pokusím něco málo stručně přiblížit.

Než začaly svátky, víc jsme pomáhali při jejich přípravě, např. při pečení vánoček, které jsme potom roznášeli. Navštívili jsme tak kardinála Coppu, Mons. Laštovicu, pěkné setkání jsme zažili s kardinálem Špidlíkem, který několik dní před tím oslavil své devadesátiny.

Procházeli jsme kolem Lateránské baziliky, kde nás čekalo malé překvapení. Za bazilikou se nachází stavba nové stanice metra. Stavbaři, než odjeli na Vánoce, tam zaparkovali bagr a v jeho velikánské lžíci postavili jednoduchý, ale krásný betlém.

Štědrému dni vévodila v Nepomucenu po celodenním shonu při večeři sváteční tabule, kolem níž se sešlo 22 lidí. Půlnoční mši jsme prožili v domácí kapli, sloužil ji František s P. Čemusem, spirituálem. Byly to okouzlující okamžiky.

Boží hod vánoční jsme slavili opět v domácím prostředí mší sv. Pak jsme se rychle přesunuli do Vatikánu, abychom na náměstí sv. Petra stihli požehnání Svatého otce Urbi et Orbi (tj. městu Římu a celému světu). Slunce svítilo jen kradmo, ale bylo pěkně a teplo, skoro 20°C, atmosféra opravdu sváteční. V chrámu sv. Petra jsme prožili i večerní nešpory.

Na svátek sv. Štěpána, prvomučedníka, jsme se po bohoslužbě vydali na obhlídku římských kostelů, abychom si prohlédli zdejší betlémy. Z důvodu místa nemohu popisovat své dojmy a podrobnosti, jen uvedu neúplný přehled kostelů, které jsme navštívili. Začali jsme v kostele Narození Páně, který je blízko Nepomucena. Postupně jsme se na krátkou chvíli zdrželi v bazilice Santa Maria Maggiore, v kostele Božského srdce (salesiáni), v kostele sv. Praxedy (tam je pohřben pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, zemřel 14. 6. 1400). Navštívili jsme kostel sv. Alfonse (redemptoristé), kostel sv. Martina (karmelitánský) a kostel sv. Klementa s ostatky sv. Cyrila, jednoho ze soluňských bratří, slovanských věrozvěstů, který zemřel při pobytu v Římě 14. února 869.

Během dalšího dne na svátek sv. Rodiny nás Mons. Laštovica s odborným výkladem provázel po vatikánských muzeích. Obdivovali jsme „Proměnění Páně“ Rafaela Santiniho, prošli egyptskou expozicí a galerií starořímských hrdinů. Dopoledne jsme zakončili v Sixtinské kapli. V poledne jsme se na náměstí spolu se Svatým otcem pomodlili Anděl Páně. Pak jsme ještě obdivovali nádherné sousoší Láokónovo (z 1. stol. př. K., objeveno bylo v římských ruinách v r. 1506), pozlacenou sochu Herakla (z 1. – 2. stol. př. Kristem), monumentální nástěnnou malbu „Korunovace Karla Velikého Lvem X. v r. 800“ v bazilice sv. Petra.

Po obědě jsme se v Nepomucenu zúčastnili mše sv., kterou Mons. Laštovica sloužil za zemřelého přítele P. Ovečku.

Odpoledne jsme ještě odešli do Panteonu. Tam právě probíhala výstava betlému českého řezbáře Jiřího Netíka z Brna. M. j. vernisáž výstavy o 1. neděli adventní zahajoval kardinál Špidlík. Před návratem domů jsme se pak ještě zastavili v kostele sv. Eustachia, v kostele sv. Anežky Římské a v kostele Santa Maria dell‘Anima.

V dalších dnech byl program našeho pobytu stejně bohatý a plný zážitků: Znovu jsme byli v chrámu sv. Petra, prohlédli si jeho krásný a velmi rozsáhlý betlém, v kryptě se pomodlili u hrobu papeže Jana Pavla II. Navštívili jsme baziliku sv. Pavla za hradbami, kostel sv. Jana na Via Appia (jeden z nejstarších římských kostelů v románském slohu z 9. století). K největším zážitkům patřila 30. prosince audience u Svatého otce Benedikta XVI. v kongresovém centru Pavla VI. ve Vatikánu.

Plni obdivu jsme si prohlíželi moderní kostely na satelitním sídlišti Euro. Domy tam nejsou zdaleka všechny ještě obydlené, ale ve třech nových kostelech jsou už slouženy bohoslužby. Kostel zasvěcený Bohu milosrdnému Otci byl vysvěcen v roce 2004, kostel Svaté Tváře a kostel Panny Marie hvězdy nové evangelizace v roce 2006.

Nedaleko trapistického opatství Tre Fontane (místo popravy sv. Pavla) se nachází Grotta della Madona, jejíž pověst má zajímavou historii. V roce 1947 se tam procházel jeden čelný římský komunista, aby si v duchu připravil projev, který měl mít následujícího dne. Projev měl být namířený proti Panně Marii. Ta se mu však znenadání zjevila. Důsledkem bylo nejen to, že si žádný projev už nepřipravil, ale naopak došlo k jeho obrácení a k přijetí víry. Lidi začali na místo této události docházet, došlo tam k dalším zázračným případům. Dnes je to známé poutní místo, oslavované coby „Římské Lurdy“.

Nádherná byla návštěva Saleziánské univerzity a setkání s prof. P. Oldřichem Přerovským, později třeba velmi srdečné setkání se slovenským kardinálem Tomkem. V české redakci Vatikánského rozhlasu, který sídlí naproti Andělskému hradu, jsme se pozdravili s P. J. Koláčkem a P. Milanem Glasrem.

V posledním dni v roce jsme byli v chrámu sv. Petra přítomni na nešporách se Sv. otcem Benediktem XVI. a při slavnostním Te Deum poděkovali Bohu za všechny dary, jimiž byl svět obdařen v roce 2009. Duchovním programem jsme ještě před půlnocí v Nepomucenu děkovali Bohu za celý uplynulý rok. Po přípitku přesně o půl noci jsme pak ze střechy Nepomucena sledovali ohňostroje nad Římem.

Domů do Rosic jsem se vrátila 3. ledna. V duši jsem od té chvíle mnohokrát děkovala Bohu za tak krásně prožitou vánoční dobu. A také myslela na všechny známé, tak, jak jsem to dělala v Římě. Od bratra Františka a dalších českých kněží z Nepomucena vyřizuji křesťanské pozdravy s přáním požehnaného roku 2010.