Jan Pavel II. v ČR (1995)

JAN PAVEL II. V ČESKÉ REPUBLICE U PŘÍLEŽITOSTI KANONIZACE JANA SARKANDERA A ZDISLAVY Z LEMBERKA (OLOMOUC 21. 5. 1995)

Vstávali jsme ve tři hodiny ráno a byli jsme plni napětí a očekávánÍ. Cestou k Olomouci postupně přibývalo autobusů. Vzorná pořádková služba nás nasměrovala na parkoviště č. 15 a odtud jsme se vydali pěšky necelé 2 km na letiště Neředín. A to už šel nepřetržitý zástup lidí, jejichž radost nemohlo zkazit ani poprcháváni. Po celonočním dešti bylo letiště řádně rozmoklé a tak nebylo výjimkou, když čas od času někomu uvázla bota v blátě.
Podle místenek jsme byli rozděleni do segmentů. Duchovní program probíhal již od 6. hodiny ranní. Písně, modlitby, umělecké přednesy, nácvik liturgických zpěvů.
Čas uběhl velice rychle a než jsme se nadáli, objevil se v našich řadách známý papamobil s otevřenou náručí, úsměvem i srdcem svatého Otce.
Z našeho stanoviště jsme na hlavni tribunu příliš neviděli, ale sv. Otec projížděl těsně kolem nás, takže jsme mu duchovně mohli téměř podat ruku.
Všichni účastníci obdrželi od organizátorů vkusné brožurky se všemi potřebnými texty pro kanonizační mši.
A to už se odvíjel vlastní obřad, při které jsme s vděčností přijali do svých srdcí naše nové světce sv. Jana Sarkandera a sv. Zdislavu.
A jistě to byla i jejich přímluva, která přispívala k tomu, že přes nepřízeň počasí byli všichni účastníci naplněni velkou radostí, vděčností a projevovali ji vzájemnou ohleduplností a úctou vůči sobě.
Na závěr mše svaté pronesl sv. Otec ještě několik neformálních povzbudivých slov a to překazilo plány všech organizátorů a ke zděšení osobní ochranky sv. Otce se vytvořil zástup více než 400 přítomných kněží, kteří přistupovali ke sv. Otci po stupních, aby se s ním osobně pozdravili a vyjádřili mu svoji vděčnost, úctu a poslušnost.
Bylo to velmi dojemné, a protože program již překročil plánovaný čas, pořadatelé museli tyto spontánní neplánované projevy ukončit. Loučení se sv. Otcem bylou skutečně oboustranně radostné.
Zpáteční cesta k autobusu nám dala poznat, co je to množství 250000 lidí. Necelé 2 km jsme totiž šli téměř 2 hodiny. Setkávali jsme se s mnoha přáteli z různých společenství a poutí a dělili se o svou radost a štěstí.
Atmosféra byla nezapomenutelná a ještě po mnoho dnů nám detaily a jednotlivé myšlenky pronesené sv. Otcem postupně docházejí.

Sestra Helenka Malášková

Snad můžeme za všechny poutníky říci toto:
Být tam, kde je sv. Otec, znamená cítit Ducha Kristova.
Být tam, kde je sv Otec, znamená dostat veliký dar.
DAR SETKÁNÍ.

A jaké bylo setkání mládeže se sv. Otcem?
Na Janu Pavlu II. byla vidět opravdová radost z provolávání:
„Otče, Svatý Kopeček
plný je tvých oveček!“

On sám pronáší k mladým lidem slova vážnější:
„Vám mladým patří budoucnost.
Na Vás leží zodpovědnost za to,
co se kdysi stane spolu s Vámi současností,
a nyní je ještě budoucností".

Jan Pavel II.