OŘÍK, farní zpravodaj Ostrovačice, Říčany, Veverské Knínice, číslo 28 (9. 4. 2017)

1. Rozluč se doma se svými, ale ne s Bohem.
2. Nezapomeň si vzít na cestu nejen potřebné věci, ale i něco pro duši.
3. Obuj si boty, které ti vydrží na cestu do kostela.
4. Choď po všech křižovatkách a cestičkách, ale nezapomeň na cesty Boží.
5. Smetí dávej pod kameny a do odpadkových košů, ale do své duše.
6. Na cestě nikdy neházej kameny, ale úsměvy.
7. Až si nasadíš barevné brýle, ať ti nezacloní Boha.
8. Nasyť žaludek, nenech však hladovět duši.
9. Choď nejen podle turistických značek, ale i podle Božích přikázání.

V sobotu 25. března tomu bylo přesně 60 let od doby, kdy byly v Římě podepsané tzv. Římské dohody - které potvrdily vznik Evropské Unie. U této příležitosti přijal papež František na privátní audienci nejvyšší státní a vládní představitele všech 27 zemí EU. Vídeňský kardinál Schönborn napsal ve svém pravidelném sloupku pro deník HEUTE (24. března 2017, str. 22) následující komentář.

Milí čtenáři, konečně se zpožděním se dostávám k napsání článku o loňském laureátovi Templetonovy ceny. Pomáhá mi k tomu nedávné prožití duchovních rekolekcí ve Lvově na Ukrajině pro asistentky a asistenty komunit Archa (L‘Arche) z Ukrajiny, Litvy, Polska a Chorvatska. Také blížící se Velikonoce a blížící se další termín udělení této významné ceny mě inspirují a popohánějí.

Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Rozhlasové vlny Rádia Ö1 mne vtahují do pole působnosti magického hlasu a ještě magičtější hudby. Naslouchám jim v posvátném tichu. Nic nemůže narušit mou fascinaci posvátností tohoto okamžiku. Mým tělem probíhá jemné chvění, jako když smyčec houslí rozvibruje strunu v lahodný zvuk. Tím jediným, co do této krásy vstupuje, aniž by jakkoli rušilo, jsou otázky, které se okamžitě rojí v mém nitru: Co to je? Kdo to zpívá? Jak to, že jsem to doposud nikdy neslyšel?  Teprve když skladba dozní, ozve se moderátorův hlas: Judee Sill.

Příprava letošních biřmovanců ve mně vyvolala dávnou vzpomínku.

V r. 1943 bylo také v naší farnosti biřmování. Byla válka. Možná, že ta byla příčinou rozhodnutí pana faráře Kopáčka, že těsně po přistoupení k 1. sv. přijímání budeme také biřmováni. V osmi letech! Později jsem mudrovala, že to asi bylo brzy, že jsem ničemu pořádně nerozuměla ...

Pane, Ty nejlíp víš, co si v uzlíčku svého nitra nesu:

pýchu, která se jen chlubí,

vztek cenící jak břitva ostré zuby,

pochybnosti vratkých cest,

myšlenky černé jak obloha prostá hvězd,

neschopnost odpustit dávno zašlé viny,

stesk zanechávající na mé duši stíny,

ostny spěchu v podrážkách prošlapaných bot,

obavy sycené mořem nejistot,

nekonečné otázky stále se řadící před mými dveřmi

a večer na rtech prosbu:

Pane, Pane, budu lepší.

Dnes a znovu prosím – věř mi!

Tato modlitba se skládá z oslovení „Otče náš, jenž jsi na nebesích“. V oslovení nazýváme Boha svým Otcem, který je v nebi. Tímto si chceme připomenout pravdu, že náš pravý domov je tam, kde je náš Otec, tedy v nebi.

První prosba zní: „Posvěť se jméno Tvé“. Připomínáme si, že všechno, co bylo stvořeno, bylo stvořeno pro čest a slávu Boží. Proto máme povinnost svým životem oslavovat Boha.

Druhá prosba je „Přijď království Tvé“. Tou prosíme, aby se na tomto světě rozšířilo a upevnilo Boží království, království pravdy a lásky.

Až doposud jsem se vyjadřoval k politice zemí V4, tedy hlavně České a Slovenské republiky, ohledně uprchlíků velmi kriticky. Zazlívám politickým špičkám v těchto zemích jejich egoistický pohled, vypočítavost, zkreslování a překrucování faktů, jakož i zveličování negativ a vyvolávání atmosféry strachu a napětí.

V sobotu 11. února 2017 pořádal nadační fond Credo duchovní obnovu s Mons. Pavlem Konzbulem. Jeho biskupským heslem je „Cesta, pravda a život.“

Každý z nás je na cestě, každý nějakým způsobem hledá pravdu a každému jde o věčný život. Ať si to připouští nebo ne. Šli jsme tedy v sobotu kousek cesty spolu s tímto fajn člověkem a s jeho pomocí jsme se pokoušeli srovnat naši pravdu s pravdou evangelia, abychom nejenom život našli, ale dokázali ho i dávat dál.

Jiří Mikulášek se narodil 5. února 1942 v Brně, kde také maturoval na Průmyslové škole elektrotechnické a poté byl osm let zaměstnaný jako technik v brněnské Zbrojovce. Od roku 1968 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a v roce 1973 přijal v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla kněžské svěcení.

Jubilejní 240. výročí založení brněnské diecéze (5. prosince 1777) bude v roce 2017 připomínáno řadou akcí a aktivit. Patří k nim především tři pontifikální děkovné bohoslužby.

První z nich proběhne v den slavnosti diecézních patronů sv. Petra a Pavla ve čtvrtek 29. června 2017.

Již v 9.30 hodin bude brněnský diecézní biskup Mons Vojtěch Cikrle předsedat pontifikální bohoslužbě konané při příležitosti ukončení školního roku.

Milí přátelé,

Založení Biskupství brněnského je spjato s církevními reformami Marie Terezie a Josefa II., které v sedmdesátých letech 18. století radikálně zasáhly do života církve v celé habsburské monarchii.

Na přímý podnět císařovny Marie Terezie a na základě buly papeže Pia VI. bylo roku 1777 povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství a na jihozápadě Moravy došlo k založení biskupství nového, se sídlem v Brně. Stalo se tak 5. prosince 1777.

Před dávnými lety bývalo v Knínicích zvykem postavit každým rokem na Velikonoce v kostele boží hrob. Z dob svého ministrování (zhruba před 60 – 65 léty) v éře pana kanovníka Fr. Čermáka si na to velmi dobře pamatuji. Ale dělo se to i za předchozích farářů P. Vybírala a P. Hodovského.