Na příležitost jet ještě jednou do Říma jsem čekala dlouhou dobu. A jak už to někdy pro velký zájem bývá, nestihla jsem se přihlásit včas, a byla tedy jako náhradník. Zadařilo se a já se mohla těšit a připravovat na cestu. Naše pouť začala večerní mší sv. v bítešském kostele. Následovala noční jízda autobusem do italské Padovy k hrobu sv. Antonína. Měla jsem za co děkovat, i za co prosit (a jistě nejen já, vždyť sv. Antonín, jak víme, je patronem ztracených věcí). Po prohlídce chrámu a přilehlého okolí jsme pokračovali v cestě do věčného města.

Brněnský diecézní biskup Mons. Vojtěch Cikrle se ohlíží za Svatým rokem milosrdenství.

V neděli 20. listopadu 2016 v den slavnosti Ježíše Krista Krále zakončil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu papež František mimořádný Svatý rok milosrdenství. V diecézích se uzavřely brány milosrdenství už o týden dřív. A dál? Má něco následovat? Nebo pro nás všechno (s)končí?

V letošním roce, který prožíváme jako Svatý rok Božího milosrdenství, snad ani nešlo směřovat farní pouť jinam než do míst, která jsou významnými symboly Božího milosrdenství.

Proto hlavním cílem naší letošní farní pouti byl Žďár nad Sázavou, kde v tamější bazilice byla otevřena brána Božího milosrdenství. Vynechat jsme nemohli ani poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který je ve správě téže farnosti. Druhým důležitým cílem byly Slavkovice s poutním kostelem zasvěceným Božímu milosrdenství a sv. Faustyně.

Milí farníci, přátelé!

V probíhajícím Roce milosrdenství zvláště přemýšlíme o tom, co je to vlastně milosrdenství. V internetovém slovníku „Wikipedie“ čteme tuto definici: Milosrdenství je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení. Zatímco pro filosofa Nietzscheho je milosrdenství jedním ze základních pilířů otrocké morálky a projevem slabosti, pro nás křesťany je to naopak základní projev Boží lásky k nám i našeho vztahu k lidem okolo nás.

Logo Roku milosrdenství představuje Syna Božího, jenž bere na svá ramena zbloudilého člověka. Kristus - Dobrý pastýř se dotýká lidského těla, a činí tak s láskou, která člověku mění život. Jeho oči se prolínají s očima člověka. Scéna je umístěná umístěna uvnitř mandorly, která připomíná, že v Kristu jsou společně přítomny obě přirozenosti, božská i lidská.

Milí farníci,

Dne 8. prosince začal Rok milosrdenství. Byly otevřeny „svaté brány“ nejvýznamnějších bazilik a kostelů po celém světě. Tím bylo symbolicky naznačeno, že otvíráme svá srdce pro Boží dar, pro Boží milost a lásku – nemůžeme si tento dar nijak zasloužit, jediné co můžeme udělat, je právě otevřít své srdce.

Za pár dní vstoupíme do nového roku 2016. Ještě předtím ale budou Vánoce, ty nejmilejší a nejoblíbenější svátky roku. Jsou to svátky Božího milosrdenství.