Co vím o lyře své než to, že zvučí,
co o naději své, než kterak mučí,
co o tobě, můj věčný Bože, vím,
než že tě volám celým srdcem svým?
Žádám si tebe jak list suchý deště,
vzývám tě a slov nenacházím ještě,
jež křídla prosby vzlykům dávají
a s kořenem nás k nebi zdvíhají.
Naděje, o níž vím jen to, jak mučí,
má písni, o níž vím jen to, že zvučí,
a lásko má, o které jenom vím,
že je mi dána samým Bohem mým.
