Stmívání...
z Kříže snímání,
poslední objetí,
do hrobu ukládání,
a noc jako bez konce...
*
A po ní
den jako bez času, a opět noc.
Noc ale jiná,
neboť veliká Moc
se z Nebe již přibližovala
*
A ty jsi, Maria Panno, Matko naše,
celá v modlitbách Bohu oddaná,
tušila co asi se stane, co bude dál
a sladká naděje Tě již obklopovala...
* * *
Bylo to ještě za tmy,
když anděl na Golgotě kámen z hrobu odvalil,
a první Člověk z mrtvých vstal.
A tu před Tebou
tvůj Syn již stál, krásný zářivý,
a do své náruče Tě vzal.
*
Matičko naše drahá nebeská,
já jsem tam tehdy být nemohla,
ale když na to dnes vzpomeneš,
jsem docela blízko u Tebe.
A prosím Tě,
aby ses u svého Syna za mne přimluvila,
aby má všechna vina mi byla odpuštěna,
abych pak s Vámi,
nesmírně šťastná navěky mohla žít,
v Království Boží lásky v nebesích...
slova: Běla Schovancová
obraz: Ladislav Schovanec
hudba: Zdeněk Pololáník