Ohlédnutí za květnovou farní poutí

20. května letošního roku se uskutečnila farní pouť na Svatou Horu u Příbrami, do Klokot a na Křemešník. Letos poprvé společně s farníky z domašovské farnosti. Program byl obsáhlý a krásný. Návštěva zmíněných poutních míst ve mně zanechala silný dojem. 

Naší první zastávkou byla Svatá Hora nad městem Příbram. Velký barokní areál, uprostřed kterého stojí na kamenné terase s balustrádami vlastní poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie se stříbrným tepaným oltářem. Něco takového se hned tak nevidí! Sošku Panny Marie dle legendy vyřezal první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic za dob Karla IV. Právě Karel IV. daroval svému arcibiskupovi kutné město Příbram, poblíž kterého on často pobýval na svém hrádku. Odtud také pochází právě zmíněná soška. V 18. století byla socha Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována. O významu poutního místa také svědčí kryté „svaté schody“, které vedou z města na Svatou Horu a po nichž se vystupovalo v kleče. V poutním kostele jsme slavili mši svatou a mohli tak vstřebávat duchovní posilu i jedinečnou výzdobu z dědictví našich předků. Po mši svaté následoval oběd v bohatě zdobených prostorách kláštera. Cestou zpět k autobusům jsme ještě míjeli Svatováclavský dub s nápisem „od dob Karla, Otce vlasti, nesu české země radosti i strasti“. 

Dalším cílem naší cesty bylo poutní místo Klokoty, dnes místní část města Tábor. Opět další barokní perla. Klokoty patří pod správu Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné, kteří přímo v den naší pouti měli v Klokotech setkání k výročí úmrtí zakladatele kongregace, sv. Evžena. Přesto se nám věnovali a umožnili prohlídku poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nedaleko od kostela se nachází pramen vody, u kterého se dle legendy dětským pasáčkům dobytka zjevila Panna Maria. Na místě zázraku byla postavena malá kaple. Místo se během času stávalo známějším a rostoucí počet poutníků si následně vyžádal stavbu nového poutního chrámu. Za husitských válek byl však kostel zničen a na příkaz Jana Žižky bylo na faře upáleno několik desítek příslušníků sekty adamitů. Později byla vystavena na původním místě nová kaple, později přestavěná na kostel a obestavena ambity a nárožními kaplemi. Samotný kostel je vystaven na půdorysu dvouramenného kříže. Oltář je zdobený pozlaceným stříbrem a na něm je umístěn obraz Panny Marie Klokotské. Celkový počet věží kostela a kaplí (deset) má znázorňovat deset prstů sepjatých na rukou modlící se Panny Marie.

Poslední zastávkou byl poutní areál na vrchu Křemešník u Pelhřimova. Toto místo je na rozdíl od předešlých ukryto uprostřed lesa. Na úbočí Křemešníku se ve středověku kutalo stříbro a podle dochovaných pramenů pelhřimovský měšťan při úkrytu před lupiči spadl do jednoho z nich. Po záchraně a návratu do města nechal na vrchu vystavit dřevěnou kapli, která byla vysvěcena pražským arcibiskupem Arnoštem kardinálem Harrachem. Opakoval se osud Klokot v tom smyslu, že rostoucí věhlas místa přiváděl stále více poutníků a bylo nutno původní kapli přestavět ve větší poutní kostel. Postupně byl obestavěný ambity a kaplemi. Člověk žasne nad krásou a velkolepou výzdobou umístěnou v lesní samotě. Máme tu v Čechách a na Moravě opravdu krásná místa, na která můžeme být hrdí. Po prohlídce areálu jsme se v kostele společně pomodlili, zazpívali a ti více svěží se ještě vydali na rychlou procházku k zázračným křemešnickým studánkám. 

Možná lehce unaveni, ale jistě duchovně posilněni jsme se vydali zpět na cestu do našich domovů. Bohu díky za tuto krásnou společnou pouť.