Životní jubileum paní Pololáníkové

Vážená paní Pololáníková, milá Jarko!

Jiří Koch

Asi bys proti zmínce o svých krásných kulatých narozeninách nahlas protestovala. Výhodou je, že to budeš číst až v hotové podobě tištěného Oříku. Pro pořádek hezky na začátku Ti proto při této příležitosti přeji všechno nejlepší, zdraví, štěstí a stálou podporu Ducha svatého. 

Hned úvodem musím také zdůraznit, čeho si všímal každý místní vnímavý pozorovatel: v manželství se skladatelem a varhaníkem Zdeňkem Pololáníkem jste tvořili pár, který se vzájemně doplňoval ve všech směrech. V mnohém jste byli zcela jednotni – především v tom, jak jste neokázale a zcela civilně praktikovali své náboženské přesvědčení a víru ve Všemohoucího Boha. V tom jste byli viditelně zajedno a v tom jste také vychovali své dvě děti. Za to je Vám Pán Bůh jistě svou láskou trvale nakloněn. 

Zatímco manžel se na volný úvazek plně věnoval hudbě a umělecké tvorbě, Tys coby absolventka Filosofické fakulty MU v Brně, poté co děti odrostly, vyučovala na různých školách. V posledních letech před důchodem na Gymnáziu TGM v Zastávce. Řada kolegů i studentů na Tebe dosud ráda a srdečně vzpomíná. Při tom při všem jsi byla manželovi při jeho tvůrčí práci každodenní oporou a nenahraditelnou inspirací. Mělas to asi v genech po svých rodičích. Vždyť i Tvůj bratr Arne Linka byl také nejen skladatelem, docentem na JAMU a vynikajícím klavírním improvizátorem, ale také zakladatelem muzikoterapie. 

Odbočím ve vzpomínkách na jedno setkání při pouti na Velehrad. Spolu s malou skupinkou přátel jsme se tam nenadále setkali s olomouckým biskupem Mons. Josefem Hrdličkou. On každému podal ruku a každý z nás se mu představil. Když jsem řekl své jméno a název dědiny, kde žiji, dodal jsem, že to samo o sobě mu asi nic neříká, ale že pocházíme z kraje Mrštíkovy Pohádky máje. A hned vedlejší vesnice, že jsou Ostrovačice, kde žije jeho přítel Zdeněk Pololáník. Hned nastalo veselé povídání o připomenutém přátelství, o vzájemné spolupráci a celkově o vynikajícím díle Tvého manžela, především na poli duchovní hudby. Když jsme téměř končili, uchopil mě jemně za knoflík saka a téměř spiklenecky tiše pronesl: „A víte, proč je Zdeněk tak úspěšný? Protože má doma velkou inspiraci ve své milované manželce Jarušce!“ 

Konec konců podobné ujištění utrousil mezi řečí kdysi i sám Tvůj manžel, když poznamenal: „Když komponuji, nikdy nejsem sám. Vždycky je u toho se mnou Jaruška, i když třeba právě učí nebo nakupuje nebo něco vaří.“ To je opravdu silné vyznání Vašeho vnitřního vztahu a vzájemné lásky! 

Na závěr musím připomenout, co nás dva spojuje. Je to farní zpravodaj Ořík. Začal vycházet od prosince 2005, o Velikonocích 2008 jsme ho začali nabízet pod dnešním označením. Právě teď drží čtenáři v rukou 47. číslo s tímto jménem, celkově už 54. Obsazení redakční rady, která ho třikrát do roka připravuje, se v průběhu let vícekrát měnilo. Pevným členem RR je vždy stávající pan farář. Po Mons. B. Provazníkovi krátce zaskakoval P. Dominik Eremiáš a nyní už od roku 2007 je to P. Ludvík Bradáč. Z laických členů RR jsme to právě my dva, kdo jsme tam od samotných počátků. Při této příležitosti chci upozornit, že právě z Tvého popudu přicházejí zajímavé příspěvky, v mnoha případech sama některé píšeš. A především, na co nikdo jiný nemá, zasvěceně a zdarma provádíš jazykovou kontrolu všech příspěvků po stránce pravopisu i stylistiky. 

Moc Ti za tuto práci děkuji a jménem RR a ostatních spolufarníků k tomu krásnému životnímu jubileu znovu přeji všechno jen dobré, štěstí, zdraví těla i duše a Boží ochranu pro celou rodinu. Panna Maria ať je Tvou velkou pomocnicí a přímluvkyní. 

Přání paní Pololáníkové

Chtěl bych též popřát paní Jarmile Pololáníkové, naší milé farnici, k jejím kulatým narozeninám a vyjádřit svou radost, že paní Jarmila je součástí našeho farního (nebo spíše dvoufarního) společenství OŘÍKu.

Kromě její práce v redakční radě tohoto zpravodaje musím zmínit i pár dalších jejích činností, za které jí chci poděkovat: psaní farní kroniky, přípravu rozpisu lektorů, kostelnickou činnost ve všední dny, ochotu pomoci s mnohými dalšími věcmi ve farnosti. 

Naše jubilantka je mezi námi nepřehlédnutelná svou mnohostrannou aktivitou ve farnosti: účastní se téměř všech jejích akcí – v posledních měsících v době nemoci svého manžela, o kterého se doma s láskou stará, už na tyto akce přichází sama bez něj (často kromě faráře jako jediná z Ostrovačic). Když přijdou cizí lidé do kostela nebo na faru, neváhá k nim přijít, oslovit je, přivítat a nabídnout pomoc.

To je jen pár věcí, které mě napadají, jistě by se toho našlo mnohem víc, za co by bylo vhodné paní Pololáníkové poděkovat při příležitosti jejího životního jubilea. 

Milá paní Jarmilo, kéž Vám Pán Bůh žehná, kéž žehná celé Vaší rodině a dopřeje Vám dlouhá léta ve štěstí a zdraví!

Ludvík Bradáč