Farní pouť do Mikulova

26. května letošního roku se uskutečnila farní pouť do Mikulova. Počasí nám přálo a po poslední nástupní zastávce ve Veverských Knínicích jsme se autobusem vydali na jih Moravy. 

První zastávka byla v Sedleci. V místním kostele sv. Barbory nás přivítal mikulovský probošt Pavel Pacner. Následovala mše svatá celebrovaná naším otcem Ludvíkem. Kostelík v Sedleci je poměrně malý, zdobený mohutnými oltáři. Stal se svědkem pohnutého běhu dějin, tak jako mnohé další stavby v moravském a českém pohraničí.

Po mši svaté jsme se vydali ke Stezce svobody vedoucí po česko-rakouské hranici. Zde nám pan Petr Žaloudek přiblížil některé z osudů těch, kteří se za dob totality snažili opustit komunistický blok a přejít hranici do Rakouska, do svobodné země. Mnozí však za svoji snahu zaplatili životem.

Pak již následoval Mikulov. Nejdříve jsme zastavili na okraji města a prohlédli si pravoslavný kostel sv. Mikuláše, na jehož vnitřní výzdobě se podílel Nikos Armutidis z Veverských Knínic. 

Pak již následoval přesun do centra města. Termínem naší pouti jsme se trefili do akce „Dny Mikulova“, a tak bylo ve městě velmi rušno. Na náměstí hrály kapely, lidé se proplétali mezi stánky se suvenýry, jídlem i pitím. My jsme po krátkém „nasátí“ společenské atmosféry odešli k Dietrichsteinské hrobce, kde jsme absolvovali velmi pěknou a zajímavou komentovanou prohlídku, včetně výstupu na střešní vyhlídku. Je zajímavé procházet mezi tolika sarkofágy, číst jména a letopočty. Co životů a osudů je tu uloženo. 

Po prohlídce hrobky jsme se vydali po jednotlivých zastaveních křížové cesty vzhůru na Svatý Kopeček, což byl vlastně nejdůležitější cíl naší poutě. Odměnou nám byla nejen duchovní posila, ale i nádherné výhledy na Mikulov a okolní krajinu. Přesto, že se do nás chvílemi opíral silný vítr a u posledních zastavení doslova rval slova od úst, jsme dosáhli vrcholu a kaple sv. Šebestiána. 

Tímto jsme naplnili pět bodů z programu poutě, které jsme měli v úmyslu absolvovat všichni společně. Po návratu do města si už účastníci vybírali další cíle individuálně. Někteří navštívili proboštský kostel sv. Václava, prohlédli si nádvoří zámku s přilehlou zahradou, a přitom si vychutnali i odpolední atmosféru mikulovských slavností. Došlo také na zmrzliny a nějaké to vínečko. Někteří dokonce stačili navštívit starou židovskou synagogu či hřbitov. 

A pak už jen pár vtipů v autobuse, poslední děkovná modlitba za vydařenou pouť a požehnání od pana faráře na cestu do našich domovů.