Další střípky ze Svaté země 31.3 – 7.4.2022

Tak jsme se konečně dočkali! Po dvouletém čekání způsobeném pandemií koronaviru se uskutečnila plánovaná pouť do Izraele. Covid však i nadále zasahoval do průběhu pouti. Někteří z farníků se postupem čekací doby odhlásili, někteří museli po pozitivním testu před odjezdem svoji účast zrušit na poslední chvíli, někdo trávil karanténu přímo v Betlémě po pozitivním výsledku testování po příletu do Izraele. Jednoho nešťastníka vrátili domů z vídeňského letiště při odbavení na základě předložených výsledků předodjezdových testů. Dalším zklamáním pro mnohé účastníky byla neúčast otce biskupa Pavla Posáda, který onemocněl. A tak starost o duchovní vedení naší pouti padla na bedra našeho milého pana faráře Ludvíka. Naštěstí na to nebyl úplně sám, ze strany cestovní kanceláře bylo duchovní i organizační vedení zajištěno v osobě bratra františkána Jeremiáše Daniela Kvaky. Díky ještě jednou oběma za posilu, modlitby, starostlivost, trpělivost s námi. 

Žádné strasti však nemohou přebýt ten krásný pocit, který se věřícího člověka v Izraeli dotkne. Pro ty, kteří navštívili Svatou zemi již dříve, byl navíc příjemným překvapením poměrně nízký celkový počet poutníků. Nikde nebylo přeplněno a všechna svatá místa jsme si mohli prohlédnout a vstřebat bez front a dlouhých čekání.

Zážitků, prožitků a dojmů si každý odvážel jistě plno. A na každého působilo více či méně něco jiného. Pro mne osobně byla jedním z nejsilnějších prožitků mše svatá slavená v jeskyni na Poli pastýřů na okraji Betléma. V jedné z mnoha jeskyní v těchto místech, které v době Jěžíšova narození obývali pastýři pasoucí zde svá stáda. A pro nás to byl začátek putování po Svaté zemi.

Dalším silným zážitkem byla návštěva kostela sv. Petra in Gallicantu v Jeruzalémě. Nachází se v místech, kde stával „starý“ Jeruzalém před dvěma tisíci lety. Vedle kostela byla odkryta dlažba a schody z dávné cesty, kudy musel Ježíš projít z Getsemanské zahrady. Samotný kostel je třípatrová budova, v jeho nejnižších podzemních patrech se nacházejí vězeňské kobky z Ježíšovy doby, do kterých byli na lanech spouštěni vězni čekající na soud. 

Vedle chrámu je umístěno sousoší znázorňující výjev z Nového zákona, kdy po Ježíšově zatčení Petr u ohně 3x zapírá, že jej zná a že patří k jeho učedníkům. Ve výrazech i gestech všech znázorněných postav se přímo zračí vše, co se v té chvíli odehrává. Zvědavost a přesvědčení služky, že Petr zná Ježíše, Petrův strach a horlivě přesvědčující záporné gesto. A mnozí z nás tak trochu mohou vidět i sami sebe, protože asi mnohý občas v sobě máme kousek zapírajícího Petra.

Nemohu také opomenout horu Tábor (Har Tavor). Moc jsem se tam těšila, protože toto místo na mne působí velmi příjemným, klidným dojmem. Lahodné ovzduší, poklidná atmosféra františkánských zahrad obklopujících baziliku Proměnění Páně, další z mnoha překrásných staveb architekta Antonia Barluzziho ve Svaté zemi. Vůbec se nedivím učedníkům, kteří chtěli zůstat na Hoře s Ježíšem, a nechtělo se jim zpět do údolí. 

Mohla bych jistě pokračovat dál. Návštěvou kláštera Karantal na svahu Hory Pokušení nad Jerichem, Nazaret, Zeď nářků v Jeruzalémě, prohlídka nočního Jeruzaléma, památník Jad Vashem, atd. Zážitkem samozřejmě bylo také koupání v Mrtvém moři, které jsme si všichni užívali.

Jedinou chybou snad bylo jen to, že týden ve Svaté zemi utekl tak rychle a my jsme se museli vrátit zpět do koloběhu všedních dní. Určitě však duchovně posíleni a s jistotou, že budeme vzpomínat a čerpat z této pouti ještě dlouhý čas.