Karel Havlíček Borovský by se divil

O letošních jarních prázdninách jsem s rodinou po víceleté přestávce opět navštívila Jižní Tyrolsko a Brixen. Když jsme si pobyt zajišťovali, těšili jsme se ze skutečnosti, že svět se po koronavirové epidemii začíná vracet „do normálu“, a ani ve snu nás nenapadlo, že se bude ocitat ještě pod větší hrozbou.

Cesta do Brixenu je dlouhá, a když jsme se museli ještě prokousat několika kolonami na hranicích, trvala nám téměř deset hodin. Naštěstí za Lincem se počasí vyčasilo, a tak jsme se mohli cestou kochat pohledem na alpské velikány kolem nás.

Samotný Brixen je příjemné, čilé městečko, které se zřejmě i ekonomicky vzmáhá. Plno nových staveb, ať veřejných či soukromých a stále se staví nějaké další. To je dobře patrné na první pohled, protože většina staveb se realizuje za pomocí vysokých jeřábů (staví se totiž na poměrně svažitém terénu a zřejmě využití dlouhého ramene jeřábu je nejlepší cestou, jak dopravit stavební materiál na své místo). Svoje fakulty mají v Brixenu také dvě italské univerzity, z Padovy a Bolzana, takže ve městě potkáte plno mladých lidí. A turistů.

Prolíná se tu domorodá němčina, italština a ... čeština! Karel Havlíček Borovský by se divil! Nejen značnému rozmachu za jeho doby jistě malého a klidného horského provinčního městečka, kde musel trávit své odloučení od společenského a politického života v Praze. Ale hlavně tomu počtu svých krajanů, kteří Brixen navštěvují.

A to s úplně jiným pocitem než on! Aut s pražskými „espézetkami“ je tu plno (pravda i s těmi jihomoravskými), češtinu slyšíte téměř všude, dovolím si hádat, že v lyžařském areálu Plose nad Brixenem dominovala.

Nicméně domek, kde K. H. Borovský trávil svoje roky ve vyhnanství, je stále pěkně upravený, je to soukromý dům s pamětní deskou, ke kterému vás s jistotou dovedou informační směrovky. Česká stopa v Brixenu je tedy trvalá a stále živá.

Shodou okolností se mi dostal v posledních dnech do rukou také Havlíčkův výrok z doby po jeho pobytu v carském Rusku (cca 1844): „Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské“. A tím se opět aktuálně propojila historie i současnost. Bohužel.