Vztah k pravdě

Jedno z témat letošní postní duchovní obnovy bylo: Můj vztah k pravdě. Měli jsme si každý za sebe napsat, jaký je náš vztah k pravdě. První, co mi hned vyvstalo na mysli, bylo, že v dnešní době (a nejen v dnešní) má téměř každý nějakou tu svoji pravdu, za kterou si stojí, hájí ji a přesvědčuje o ní i druhé. Někdy je opravdu těžké poznat pravdu, protože často bývá obestřena různými nepravdami, které se ale tváří, že pravdou jsou. Člověk často svádí vnitřní boj sebe samého, zda si vybrat pohodlnost a neříkat pravdu, nebo ji různě pokřivovat, aby se nedostal do nějakých problémů. Anebo jít čelem, s vědomím všech následků a sdílet, mluvit a věřit v pravdu. Co je to pravda? Každý si hájí tu „svoji pravdu“ a myslí si, že jedině on umí tu správnou pravdu rozeznat. Ale to není pravda, to je jen názor. Každý má právo na svůj názor, ale měl by ho mít podložený nějakými argumenty, nejen proto, že ho slyšel někde z okolí. Pokud svůj život postavím na pravdě v Ježíši, pak si mohu být jistý, že toto je ta správná pravda. To už se nemusí člověk ohlížet na ostatní, protože Ježíš je PRAVDA, cesta a život. Víra v Ježíše je zároveň i vírou v pravdu.