Pandemie

Byl to rok velmi problematický pro všechny lidi nejen u nás v republice, ale i na mnoha místech ve světě. Napadl nás covid z Wuchanu, který se stal nevítaným společníkem civilizace. V prvních březnových dnech jsme vyslechli nařízení vlády nesdružovat se, abychom se neinfikovali navzájem, nosit roušky nebo respirátory, dbát na hygienu, udržovat dvoumetrové rozestupy a používat desinfekci. Karanténa pokračovala do 1. dubna a krátce poté následovaly Velikonoce. Do kostela jsme nesměli, a tak jsme trávili dny od Zeleného čtvrtku přes svátek Vzkříšení na programu televize NOE. Obřady a bohoslužby o Velikonocích na NOE byly pro nás vzpruhou a pojítkem s duchovnem.

O svátcích byly bohoslužby na NOE každý den, někdy i 2x za den, střídali se kněží s kázáními a zpěvy s doprovodem varhan. Ač jsme byli s manželem přilepeni k obrazovce, bylo to velmi smutné údobí. Neměli jsme strach z covidu, ale chyběla nám ta sváteční atmosféra kostela a kontakt s lidmi.

Koncem dubna nastalo částečné uvolnění, mše sv. v kostele mohli být jen pro 15 lidí. Byl to osvobozující pocit pro ty, kteří se těšili na mši sv. Naši příbuzní měli obavy, aby nám covid nedovezli, tak bylo omezeno i osvěžení s rodinou. Jakmile došlo opět k uvolnění, měli jsme setkání bývalých absolventů tří tříd z Gymnázia v Kroměříži v hotelu Centrál. Moc jsem se těšila, ale naši třídu jsem zastupovala sama. Počet účastníků z dalších dvou tříd byl sporadický. Covid mnoho z nich ochromil a nepřišli.

Na podzim došlo opět ke zpřísnění podmínek pandemie. Osvěžením byly večerní pořady České televize, jejichž přenosy koncertů a divadelních představení ať už z Prahy nebo Ostravy, byly doprovázené zasvěceným slovem moderátora. Výkony na jevišti podávali umělci s plným nasazením, ale pro prázdné sály bez posluchačů a diváků.

Mnozí z umělců se často svěřovali v rozhlase na nedostatek uplatnění a peněz, ale i na duševní krizi, kterou procházeli.

V novém roce 2021 přišlo oznámení, že Tříkrálovou sbírku nebude možné realizovat s účastí zpěvu koledníků v domácnostech, ale v místech, která byla předem určena.

1. února jsme slavili Hromnice, krátce nato svátost nemocných. Na neděli 28. března připadla Květná neděle. S narůstajícím počtem nemocných covidem byl opět omezený počet účastníků v kostele. Velká část lidí už prošla očkováním proti covidu a situace se zklidnila.

Konec roku 2021 byl povzbudivý, pacientů ubývalo a my jsme se už mohli navzájem zdravit úsměvem, který nám tak dlouho chyběl.

Sotva odezněla pandemie covidu, dovídáme se o napadení Ukrajiny ruskou armádou na příkaz Moskvy. Všichni sledujeme pravidelně média i noviny a máme skutečně strach z ruské armády, která ničí Kyjev, Charkov a další města. Jejich obyvatelé hledají útěk a ochranu v Polsku, na Slovensku, u nás v Česku a jinde. Jsou demonstrace proti válce na Ukrajině, sbírky v kostelích a po celé republice. Je potěšující, že je tolik dobrovolníků, kteří jsou organizačně schopni pomoci uprchlíkům při registrování, ubytování a ve zdravotnictví. Mnozí jsou vybaveni i jazykově, rusky, ukrajinsky a mohou tak odvádět s Červeným křížem, Charitou, organizací Člověk v tísni obrovský kus práce. Modleme se všichni nejen za ukončení bojů na Ukrajině, ale za ty „andělské duše“, které odvádějí obdivuhodnou práci.