Pouť a zároveň svatební cesta po 30 letech

aneb Úžasný prodloužený víkend v Římě

K našemu 30. výročí svatby jsme měli naplánovanou pouť do Izraele. Vzhledem ke covidovým opatřením se pouť několikrát posouvala a ani poslední termín letos na podzim, který se kryl s naším třicátým výročím svatby, se neuskutečnil. Z tohoto důvodu a z několika dalších jsme si naplánovali pouť do Říma, doslova last minute. Letěli jsme se skupinou jedenácti slovenských poutníků z Bratislavy v sobotu 20. listopadu. Naším průvodcem byl otec Martin Mojžíš, kterému všichni poutníci začali říkat italsky Padre. Přiletěli jsme do Říma v sobotu odpoledne a ještě jsme stihli vidět španělské schody, ty nejznámější fontány a náměstí Navona, krásně osvětlený Andělský hrad a osvětlené Svatopetrské náměstí s basilikou. Zvláštním Božím řízením jsme zde na ulici potkali jediného slovenského a nejstaršího kardinála, 97 letého Mons. Josefa Tomka. 

Druhý den byla neděle a krásná slavnost Ježíše Krista Krále. Padre chtěl, abychom stihli v poledne Anděl Páně se všemi bezpečnostními manévry, které musí poutníci absolvovat ve Vatikánu – fronty na detektory. I když jsme byli omezeni časem, stihli jsme dopoledne prohlídku prvních dvou poutních basilik – sv. Kříže Jeruzalémského a Laterán, Matku všech kostelů. Někteří se stihli kajícně pomodlit na Svatých schodech. Po modlitbě Anděl Páně s papežem Františkem a po požehnání někteří z nás poobědvali v čínské restauraci.

Odpoledne jsme měli mít mši sv. s Padrem v basilice Santa Maria Maggiore. Bylo dojemné vidět kousek od basiliky klášter, ve kterém kdysi pobývali sv. Cyril a Metoděj při návštěvě papeže Hadriána II., který jim schválil staroslověnštinu jako liturgický jazyk, a pak být na svatej omši, kde zněla slovenština a maličko čeština. Navečer jsme ještě viděli osvětlené Koloseum a kostel sv. Petra v řetězech, kde je umístěna slavná Michelangelova socha Mojžíše. Ještě že jsme se mohli pohybovat po Římě metrem, i tak jsme denně nachodili i 20000 kroků. 

V pondělí nás dopoledne čekal zlatý hřeb pouti – prohlídka Vatikánu. Basilika sv. Petra je opravdu monumentální se svojí délkou, šířkou i výškou. Hned po vstupu po pravé straně je za známou Pietou oltář s hrobem sv. Jana Pavla II., který nás zvláštním způsobem do Říma přivedl. Po prohlídce basiliky jsme zkusili tu její výšku – vyšlapali jsme až do kupole, kde se nám naskytl krásný výhled na město. 

Po obědě jsme stihli ještě Koloseum, Forum Romanum a Pomník Viktora Emanuela. Poté jsme měli naplánovanou mši sv. v basilice sv. Pavla za hradbami, což je trochu dál od centra. V basilice nás zaujaly portréty papežů a zvláště posledních 6 prázdných rámů. Kdopak tam asi bude vyobrazený? Poslední den dopoledne jsme si prohlédli vatikánská muzea a sixtinskou kapli, v podzemí výstavu papežských kočárů a automobilů včetně toho, ve kterém byl sv. Jan Pavel II. postřelen. A po obědě jsme se už vypravovali na zpáteční cestu. Letadlo s námi večer přistálo v Bratislavě, letiště bylo skoro prázdné, protože se Slováci už chystali na lockdown. Bylo smutné vidět, že poslední přílet z Říma byl ten náš.

Chtěli bychom takto poděkovat všem, kteří zařídili tuto krásnou pouť – v prvé řadě CK Awertour, jim opravdu patří veliké díky, poté otci průvodci Martinu Mojžíšovi - Padre, moc děkujeme. Pak všem spolupoutníkům za srdečnou atmosféru, věkově to byli převážně naši vrstevníci. A na závěr bychom chtěli poděkovat Bohu a jeho svatým, zvláště sv. Janu Pavlu II. Je to přesně 7 roků a 7 měsíců od jeho svatořečení a my jsme cítili i jeho přímluvu, že tato pouť byla po všech stránkách úžasná. 

„S radosťou pojděme do domu Pánovho“, zpívala jedna Češka (Zdeňka Nejezchlebová) slovensky s moravským přízvukem v italském, římském, mariánském kostele o Slavnosti Ježíše Krista Krále. A jeho úžasnou, šťastnou vládu nad každým naším krokem jsme opravdu radostně pociťovali.

Zdeňka a Radek Nejezchlebovi