Malá sakrální stavba ve Veverských Knínicích

Ve dnech, kdy čtete tyto řádky je již zřejmě známou skutečností, že v bezprostřední blízkosti Veverských Knínic na malé vyvýšenině severně od obce vznikla nová sakrální stavba. Propagátory jejího vzniku byli někteří členové kníničského obecního zastupitelstva. Jedná se o nevelkou „kapličku“, možná by se spíše hodilo říct Boží muka. 18. prosince ji posvětil otec Ludvík Bradáč a je zasvěcena sv. Ludmile, jejíž 1100. výročí úmrtí jsme si v letošním roce připomínali. 

Sv. Ludmila, kněžna, spoluzakladatelka českého státu, první žena přemyslovské dynastie, první česká křesťanská panovnice, matka českého národa a vychovatelka knížete Václava. Ludmila byla manželkou knížete Bořivoje, prvního historicky doloženého a jménem známého Přemyslovce, a pocházela pravděpodobně ze Pšova (na Mělnicku) nebo z Lužického Srbska z knížecí rodiny. Během svého manželství se stala křesťankou. Její manžel Bořivoj přijal křest od biskupa Metoděje během své návštěvy Velké Moravy, není však věrohodně známo, zda Ludmila přijala křest současně s ním, či o něco později v Čechách. Historicky je však doloženo, že oba společně začali prosazovat přijetí křesťanské víry na českém území. Křesťanství se stalo sjednocujícím prvkem důležitým pro vnitřní jednotu i mezinárodní postavení českého státu. Kněžna Ludmila ovdověla, neodešla však do ústraní, jak bylo zvykem. Nakonec přežila i své syny Spytihněva a Vratislava, který je otcem sv. Václava. Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava v roce 921 pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat. Legendy líčí zápas o moc mezi oběma kněžnami, pravděpodobně ze zahraničně politických důvodů. Tento zápas vyvrcholil odchodem Ludmily do ústraní na hrad Tetín a následnou vraždou zorganizovanou kněžnou Drahomírou. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena (podle legendy vlastním závojem; snaha o to, aby nebyla svatořečena a nebyla prolita její krev mečem) Tunnou a Gommonem. Ti použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Ludmiliny ostatky byly přeneseny z Tetína do Prahy, kde jsou uloženy v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě.

Vznik kultu kněžny Ludmily a úcta k její osobě sahají daleko do minulosti. Nazývána je matkou chudých, nohou chromých, okem slepých. Stala se silně věřící křesťankou a pravou služebnicí Kristovou. Sv. Ludmila se stala patronkou Čech a také babiček, matek a křesťanských vychovatelů.

Ve 12. století se objevuje legenda o objevení medailonku, který dostala sv. Ludmila při křtu od biskupa Metoděje a který pak nosil na své hrudi kníže Václav. V roce 1609 byl tento medailon prohlášen za Palladium země české, tedy ochranný obraz vlasti a uložen v poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Palladium bylo v roce 2014 korunováno třemi korunkami posvěcenými v Římě papežem Františkem a v roce 2015 bylo zařazeno také na seznam národních kulturních památek.

A tak od letošního roku bude také malá stopa úcty a poděkování sv. kněžně Ludmile i v naší farnosti.