Kníže Karel Filip Schwarzenberg

Všichni známe jméno knížete Karla Schwarzenberga, českého politika, ať již s jeho názory sympatizujeme nebo ne. Ale málokdo asi ví, že na slavném vídeňském náměstí Schwarzenbergplatz se od roku 1867 nachází socha jeho přímého praprapraděda, knížete Karla Filipa Schwarzenberga, který se nedaleko odsud v roce 1771 narodil. Patnáctého října 2020 uplynulo přesně 200 let od doby, co tento kníže ve věku 49 let zemřel. 

Karel Filip představuje velice významnou osobnost někdejší rakousko-uherské monarchie. Byl vojevůdcem a také diplomatem. Jako vojevůdce se proslavil mnoha vítězstvími, hlavně jako nejvyšší generál v rozhodující bitvě u Lipska mezi 16. až 19. říjnem 1813 proti Napoleonovi. Touto bitvou skončila Napoleonova nadvláda v Evropě, která se pak postupně, především po vídeňském sněmu v roce 1815, začala vracet ke svým částečně původním a částečně novým hranicím mezi jednotlivými zeměmi. Pohřben je Karel Filip ve Schwarzenbergské hrobce na Orlíku u Písku. Císař František I. tehdy nařídil na celém území monarchie třídenní smutek. Ruský car Alexandr I., který byl nejen Schwarzenbergovým spojencem v boji proti Napoleonovi, ale i jeho osobním přítelem, při té příležitosti prohlásil: „Evropa ztratila velkého hrdinu a já přítele, kterého budu do smrti postrádat.“ (Tato informace je z rakouského vojenského muzea: www. Bundesheeren.at/Truppen.)

Schwarzenbergové vždy patřili mezi české vlastenecké a také silně věřící katolické rodiny. Dvousté výročí Schwarzenbergovy smrti se tak stalo podnětem ke vzpomínkové bohoslužbě za Karla Filipa a mír v Evropě a příležitostí k modlitbě za dobré a moudré panovníky. Mše jsem se zúčastnil, a tak mohu poskytnout následující krátkou informaci.

Bohoslužba se konala v sobotu 17. října od 18 hodin v kapucínském kostele nedaleko Schwarzenbergského náměstí ve Vídni. Kapucíni měli odjakživa blízko k rodině Schwarzenbergů, kteří jim ve štýrském městě Murau postavili kostel a klášter, a proto má rodina Schwarzenbergů svou hrobku právě tam.

Navzdory hygienickým opatřením byl kostel během bohoslužby téměř plný, i když se přítomní snažili dodržovat odstup a veškeré hygienické předpisy. 

Mše byla sice veřejnosti přístupná, ale jelikož probíhala mimo obvyklou dobu bohoslužeb a zároveň platila epidemiologická nařízení, tvořili 99 procent přítomných právě členové velké rodiny Schwarzenbergů. Kromě Karla Schwarzenberga a jeho choti zde byly jejich děti, vnoučata a pravnoučata, bratranci, sestřenice, a další, i vzdálení příbuzní. Organizace mše, květinová výzdoba v bílo-modré barvě rodu Schwarzenbergů, hudební doprovod atd., byla v režii rodiny, zpíval ve Vídni známý církevní sbor Ars Musica, který vede a na varhany doprovází Thomas Dolezal. Veškeré hudební vložky tvořila díla hudebních skladatelů doby, ve které Karel Filip žil. Známý vídeňsko-rakouský kapucínský kněz P. Albert kromě jiného při mši řekl: „Karel Filip Schwarzenberg byl nejenom skvělým vojevůdcem, ale byl to i spravedlivý a moudrý člověk.“

V nekrologu na Karla Filipa je obsažena také část dopisu, který mu kdysi jako mladému klukovi ve vojenské akademii napsal jeho otec: Využij dobře svá drahocenná mladická léta ke vzdělávání, zdokonaluj se ve ctnostech, které člověka zušlechťují, protože jako voják z povolání to budeš potřebovat, aby se o tobě neříkalo, že tvůj příchod na svět byl omyl. Uč se naslouchat, mluv otevřeně a upřímně, mlč ale, pokud by tvá řeč nejenomže neměla být k něčemu dobrému, ale kdyby dokonce mohla někomu uškodit. Poslušnost je cementem státního svazku, bez kterého se celá budova při sebemenším otřesu rozpadne. Uč se trpělivosti, buď statečným a věrným až k smrti, sviť jako sluneční zář, buď odolný v neštěstí, skromný ve štěstí, cti zákony a přesně je dodržuj, buď důsledný v plnění svých povinností, protože jen tak budeš moci klidně spát. Buď štědrým dárcem, zbytečně nerozhazuj, chraň se neřestí a měj respekt, ne však strach před smrtí…

Bylo pro mne potěšením zúčastnit se této děkovné bohoslužby (na kterou mne mimochodem pozvali kapucíni, protože věděli, že si této rodiny vážím, a bylo mi dokonce umožněno při mši asistovat), byl pro mne zážitek vidět zblízka zbožnou participaci velké rodiny Schwarzenbergů, slyšet kolem deseti nejbližších rodinných příslušníků, vnoučat a pravnoučat pana Karla Schwarzenberga, číst společné modlitby věřících, které si sami připravili. Bylo pro mne nesmírnou radostí pobývat v blízkosti knížete, pana Karla! Jediný smutek, který jsem při tomto nábožensko-kulturním úkonu cítil, bylo vědomí, koho Česká republika v osobnosti vzdělaného, čestného, zbožného a charakterem velkého člověka pana Karla ztratila, když dala v předposledních prezidentských volbách přednost arogantnímu a pomstychtivému alkoholikovi, člověku, který tím, co koná a jak mluví, dělá národu jen ostudu ….

Peter Žaloudek, Vídeň, 18. října 2020

P.S.

Přikládám dvě fotografie z vídeňského kostela, zhotovené krátce po bohoslužbě:

  1. Bílo - modrá kytice Schwarzenbergů před oltářem.
  2. Pamětní deska Karlu Filipovi Schwarzenbergovi v kostele.