Praha už je kompletní aneb v Brně nemáme problém

V rámci svých návštěv Karlovy univerzity v Praze jsem se šla ke konci letošních prázdnin podívat na Staromák na čerstvě postavený a posvěcený Mariánský sloup. Pokud jde o pocit, kdy se před Vámi z Celetné ulice otevře Staroměstské náměstí a uprostřed stojí sloup s Pannou Marií na vrcholu, tak můj pocit v tu chvíli byl….vše je tak, jak má být. Jako kdyby ten sloup tam stál pořád a nikdy nebyl stržen. Prošla jsem mezi sloupem a sochou Husovou a další pocit byl…ironie osudu. Hus se dívá na Pannu Marii, Matka Boží se dívá směrem ke kostelu sv.Mikuláše, který stále patří Církvi československé husitské. A přes některé antipatie v rámci církví si myslím, že socha Husa na náměstí taky patří a že se dívá správným směrem. Znázornění Panny Marie na sloupu, jak už šlape po draku, je taky víc než výmluvné….zase zvítězila naše Královna míru a taky zvítězila víra lidí, kteří chtěli změnit další černou kaňku v našich národních dějinách. Stejně mi tento více jak stoletý boj přijde tak trochu směšný, protože zvrhlý fanatismus lidí vždycky dokáže udělat trapné chyby a pak s nimi chtě nechtě rozumní lidé musí bojovat. My totiž v Brně taky máme Mariánský sloup a nemáme s ním problém. Určitě jsou za tím, že stojí, historické souvislosti, ale zůstal tam, kde měl, a to je hlavní. Také vznikl za vlády Habsburků, dokonce je částečnou kopií sloupu ve Vídni a důvodem bylo také poděkování Panně Marii – tady za ukončení moru. Musím říct jako správný moravský patriot, že ten náš brněnský je hezčí než ten pražský. U nás v Brně je Maria sluncem oděná a s Ježíškem v náručí, když jdu nebo jedu kolem „šalinó přes Svoboďák“, moc ráda se na ni dívám. Ale jsem taky moc ráda, že i Praha je už po této stránce zase kompletní. No, trvalo to opravdu dlouho, vždyť první hlasy nespokojených občanů, že by sloup měl být obnoven, byly už hned v listopadu 1918. 

I ta doba, za kterou se sloup z vděčnosti poprvé postavil, byla dlouhá, i když bývá uváděno, že to bylo na poděkování za záchranu Prahy před obléhání Švédy, přece jen už to byl konec třicetileté války a tedy konec velkého a dlouhého utrpení.

My v současné době zažíváme taky takové období „moru“ a netrpělivě čekáme na konec pandemie nebo aspoň její zkrocení. Někteří vsadili na modlitby, někteří jen na dezinfekci a izolaci, někteří kombinují obojí… Všichni chceme přežít, být zdraví a vést normální život. Jsem přesvědčená, že Panna Maria může zase zázračně pomoci. Jen mám trochu obavy (pro ty hříchy z českých dějin), jestli by dostala za tu záchranu taky čestné místo v našem životě, když už morový sloup v Brně máme.