Naše rodina 17. listopadu 1989

Byli jsme s manželem doma, když se ozvali naši adolescenti studující tou dobou v Brně, že není výuka, je chaos a srocení lidí na náměstí Svobody. Avizovali, že půjde o manifestaci v Brně, jejíž význam zatím nebyl zřejmý. Chtěla jsem, aby přijeli domů, pokud ještě jezdí pravidelné autobusové spoje. 

Po návratu domů nás informovali, co se děje na jejich školách. Tušili jsme mimořádnost situace v zemi a hned jsme začali sledovat zprávy a informace střídavě v rozhlase a televizi. Byla jsem událostmi rozrušena, můj manžel zachovával stoický klid. Jak se postupně vyvíjely události v neprospěch jediné vládnoucí strany v republice, zpozorněli jsme. Každý z nás měl v paměti ústrky z té doby.

V té době dceru Janu čekala ještě poslední zkouška z marxizmu-leninizmu na JAMU. Sedly jsme si spolu k televizi a jako napínavou kriminální detektivku jsme sledovaly zprávy o ukončení vlády jedné strany. V ten moment jsme se začaly objímat radostí, že zkouška z marxizmu definitivně odpadá. Jaká to úleva pro studenty, kteří žili hudbou! Celodenně jsme všichni sledovali dění a  změny, které nastaly.

Našeho Petra nejvíce zaujala možnost volného pohybu v zahraničí. Manžel mu ještě nedávno koupil kýženého Simsona (motorku) v době, kdy dostávali maximálně jen několik kusů. Musel už o půl páté stát před zavřenou prodejnou, aby se na něho dostalo zboží. 

Syn s otevřením hranic byl velmi spokojen a první myšlenka, která ho napadla, byla cesta do Vídně na Simsonovi. Měla jsem pochopitelně obavy, jak se bude na motorce pohybovat v provozu velkoměsta, ale on mne ujistil, že nepojede sám, ale s Tomášem Hájkem, který byl jeho spolužákem a kamarádem ze základní školy. Začala mne pronásledovat myšlenka, že vlastně bereme odpovědnost i za Tomáše a přemlouvala jsem Petra, ať nejezdí do Vídně, ale do jiného, méně frekventovaného města. Odpověděl mi, „neboj se“  a odjeli. 

K mému překvapení přijeli záhy po poledni. Petr mi s nadšením vyprávěl, že hned za hranicemi v Laa  uviděl za výlohou bílé sportovní auto značky Mazda, které se mu tak zalíbilo, že už ho nic jiného nezajímalo, než aby nám sdělil tuto zprávu. Neměli jsme tehdy hotovost na auto, tak jsem tuto myšlenku hned  zapudila. V té době vysílala německá televize seriál Synové a dcery Jakuba skláře. Přišel honorář za hudbu. Petr si okamžitě zvážil přišedší hotovost otce s cenou vyhlédnutého auta v Rakousku a jeli jsme do Laa. Cestou jsme přemýšleli, jak se domluvíme s majitelem prodejny automobilů, když nám ještě menší částka chyběla. Majitel byl nadšený, že platíme v hotovosti, navíc v markách a poskytl nám všechny slevové výhody. V neposlední řadě ho velmi potěšilo, že prodal první auto se svou firmou do sousedního Československa. Tím začal náš první zahraniční výjezd po sametové revoluci.