Jako bychom dnes umřít měli

V říjnu loňského roku jsem putovala s domašovskou farností do Číhoště a na Želiv. Navštívili jsme tato dvě významná místa spojená s komunistickým útlakem.

V Číhošti působil v roce 1949 farář Josef Toufar. Komunistická propaganda využila tvrzení několika farníků, kteří viděli nenadálé pohyby oltářního kříže. Byl vykonstruován proces, ve kterém měl být farář Toufar odsouzen za to, že úmyslně manipuloval s křížem. K procesu nedošlo, protože byl P. Josef Toufar ve vězení ubit k smrti. Tento příběh nazvaný „Číhošťský zázrak“ je víceméně podivný. P. Josef Toufar v těch osudných dnech mluvil v kostele o smrti a údajně pronesl větu: „Žijme tak, jako bychom dnes umřít měli…“ Farníci, kteří pohybující se kříž viděli, byli přesvědčeni, že se nespletli. P. Toufar byl povahy upřímné, a komunisté do té doby neměli ani potuchy, co se v Číhošti děje. Tak nějak zapomínáme na Boží působení, které upozorňuje dopředu, co se má stát.

Prohlídka kostela s výkladem byla velmi zajímavá. Po ní sloužil mši svatou v číhošťském kostele domašovský pan farář Jiří Hének spolu s místním knězem. 

Poté jsme se přesunuli na Želiv, který leží nedaleko. Želiv je nejen poutní místo s klášterem premonstrátů, ale i smutně známé místo internace více než 400 kněží a řeholníků z celé republiky. Samotní premonstráti byli vyhnáni a mohli se vrátit až po roce 1989. Prohlédli jsme si krásný kostel s přilehlými ambity kláštera a s velmi zajímavým výkladem paní průvodkyně, poobědvali jsme v místní restauraci a někteří z nás zakoupili pivo, které se vaří v místním klášterním pivovaru. Areál kláštera v krásném údolí, kterému se říká Šťastné, zve všechny poutníky i prosté turisty k návštěvě a prohlídce, dá se zde i ubytovat.

Na tuto pouť velmi ráda vzpomínám, byla zajímavá, poučná, dobře zorganizovaná, a provázeli mě příjemní farníci z domašovské farnosti.