Velký Pátek

Dříve, než zem se zachvěla
nad krutostí svých synů
a slunce tvář svou zakrylo
do mraků temných stínů,

pýcha a krutost lidská
přibily na kříž tělo Ježíšovo,
umlčet chtěla mysl nízká
jeho pravdu a svaté slovo.

Ježíš mnohému nás naučit chtěl,
kdybychom žít jej nechali.
S Boží láskou on nad námi bděl,
my slovo jeho do srdcí nepřijali.

Nechceme pravdu znát,
hlasu srdce naslouchat.
Stalo se hanbou rodu lidského,
zbavit života Syna Božského.

Ježíš učil, třeba jen krátce,
jak žít máme pospolu v čisté lásce.
Člověku o lásce sám důkaz podal,
prosíce Otce, dříve nežli skonal.

Bolestným pohledem z kříže dotkl se lidí,
pak pozvedl oči své k nebi a prosil:
„Otče, odpusť jim, neb nevědí, co činí!“
Ježíš odpouští vrahům svým, aniž je viní!

Uběhla staletí od oné chvíle,
žel, lidské to myšlení
a pojetí lásky Kristovy,
nám vzdáleno je na dlouhé míle.

Ježíš vzor nám dal, jak kříž svůj nést,
bez zloby, bez hněvu do svého cíle.
Viníkům svým, jak odpouštět
a v srdci mít jen city ušlechtilé.

Učení Kristovo přežívá věky,
je stále živější,
dnes více, než dříve,
neb lidstvo čekají přetěžké chvíle,
nechceme-li my pochopit
Kristovo poselství,
žít spolu v lásce, v míru a v přátelství.