Od studánky do kaple

Srozumitelněji: Z lesní mše u Helenčiny studánky na poutní mši v kapli sv. Anny v Lesním Hlubokém

Na středu 25. července naplánovalo společenství Oříku tradiční setkání u Helenčiny studánky v Podkomorských lesích. Trochu si s námi zalaškovalo počasí, neboť teprve až půl hodiny před předpokládaným zahájením mše sv. přestalo pršet. Bouřka se přesunula bokem, a ti, co čekali doma, jak to dopadne, mohli vyrazit na místo. Půda v oblasti konání naší „lesní“ mše je naštěstí pórovitá a místy písčitá, takže se voda stačila rychle vsáknout. Dokonce i pan ing. L. Buršík se svým přívěsem plně naloženým lavičkami pro sezení účastníků dojel bez problémů až na obvyklé místo. 

Otec Ludvík mohl letošní v pořadí už 10. mši sv. zahájit zcela včas. Účastníků bylo třeba proti loňsku méně, ale kromě z pořádajících farností společenství Oříku přišli lidé opět i odjinud. Ze západních okrajových částí Brna (Žebětín, Bystrc, Komín), z Domašova, Rosic a Zbýšova. Překvapivé bylo větší množství mládeže. Mezi nimi pak velká skupina účastníků dětského prázdninového tábora, který v daném týdnu probíhal na faře v Ostrovačicích. Ti se hned na začátku prezentovali hezkou scénkou o příchodu a působení slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velké Moravě. 

Pan farář se v promluvě zaměřil na prostředí, v němž jsme se nacházeli a přírodu obecně. Zdůraznil, že veškerá příroda kolem nás, celá ta krása, je dílem nebeského Otce. Stejně tak jsou jeho stvořením i lidé. A lidé toto vše dostali od Boha ke svému užitku zcela zdarma. Je nutné se o to také starat, aby tyto Boží dary zůstaly k užívání i pro další generace. 

Mezi „přespolními“ návštěvníky jsem potkal starého kamaráda Aleše Knolla z Domašova. Vysoká statná postava, široký úsměv ve tváři, vždy natažená ruka ke stisku a dobrá nálada, kterou umí předávat dál. Chodívá sem „k Helence“ už řadu let, stejně jako na Šmelcovnu v údolí Bílého potoka, kde se scházíme na bohoslužbě slova vždy začátkem září. Taky se v minulých letech zúčastnil našich pěších poutí z Ratíškovic na Velehrad. 

A právě tady u studánky mne a manželku vehementně zval o příští neděli do Lesního Hlubokého na pouť, při níž bude otevřena zrenovovaná kaple zasvěcená sv. Anně. Zná to tam dobře, protože nejen Lesní Hluboké, ale i některé další menší obce v okolí patří církevně do farnosti Domašov. 

 

V neděli 29. 7. 2018 začínala uvedená poutní mše v 11 hodin, ale my jsme se nejdříve zúčastnili domácí mše sv. ve Veverských Knínicích, ta má začátek v 10.30 hod. Do Lesního Hlubokého jsme tedy dorazili až v závěru, když končilo sv. přijímání. Mši sv. jako hlavní celebrant sloužil předchozí domašovský farář P. Dominik Eremiáš, který je nyní v Praze. 

Doplňoval ho současný farář P. Henek a dva další kněží, které neznám, asi z Rajhradu. Zažili jsme plno krásných okamžiků - celou závěrečnou část s požehnáním poutníků, žehnání hasičského auta, křest ve zrenovované kapli (při něm vypomáhala zpěvem žalmů také přítomná knínická varhanice Zd. Nejezchlebová), posezení poutníků s pohoštěním na dvoře přilehlého zámečku. To, jak se zdálo, organizovali „domácí“ kněží z Rajhradu. Mohli jsme pocítit skvělou upřímnou a otevřenou atmosféru, řekl bych takřka rodinného setkání. Potkal jsem se tam s bývalými spolužáky ze školních let na ZŠ v Ostrovačicích, některé protějšky jsem znal z jiných příležitostných situací (zaměstnání, sport). 

Ovšem největší dojem na mne udělala samotná kaple, před níž probíhala poutní mše. Upravená fasáda, i celé okolí, plné poutníků. Mši doprovázela dechová hudba Rosti Blažka z Rudky, též dobrého přítele a bývalého spolužáka. 

Co teprve vnitřek kaple. Čisťounká, světlá, celá zářila. Hned při vstupu nás upoutala zadní stěna presbytáře, celá jakoby ze zlata. Před ní oltář, na němž čestné místo zaujímala malá soška sv. Anny Samotřetí – v náručí s Pannou Marií a malým Ježíškem. Při odchodu naši pozornost upoutala další mozaika nad dveřmi. 

Musím doplnit, že jsem se tu potkal ještě s jedním v této věci důležitým člověkem – Vítkem Špatným. Poprvé jsem ho viděl u Helenčiny studánky, byl tam jedním z vedoucích skupiny táborníků z fary. Zde v závěru mše předčítal poutníkům informace k vybavení interiéru kaple. Požádal jsem ho o poskytnutí toho textu pro Ořík. Skromně podotkl, že autorem je hlavní tvůrce výzdoby Jiří Šťasta, ale že to s ním zkusí domluvit. 

Zde své (trochu upovídané) líčení mohu ukončit, následuje uvedený výklad. Oběma jmenovaným srdečně děkuji!

Autoři článků: