Jak se stát kavalírem!

Jako každý rok se v Ostrovačicích konal náš farní tábor, tentokrát na téma Cyril a Metoděj. Děti putovaly s věrozvěsty až na Velkou Moravu. Poznaly Cyrila a Metoděje, sv. Klimenta, papeže Hadriána II., císaře Michala III., knížete Rastislava a všechny další důležité postavy z historie té doby. Letošní tábor byl ale v jedné věci jiný než ostatní. Kromě toho, že se děti naučily něco z naší historie, poznaly, odkud pocházejí základy naší víry a užily si spoustu legrace, naučily se také něco málo z etikety.

         První den, po tom co jsme děti seznámili s chodem a pravidly tábora, si vzala slovo moje sestra Sára: „Tak děcka, pravidla jsou důležitá a musíme je dodržovat, abychom se tu měli spolu dobře, a já bych vás chtěla naučit ještě jedno a budeme se mít ještě líp. Já mám moc ráda kavalíry. Víte, kdo to je kavalír?“ Žádné z dětí však odpověď nevědělo. „Josífku, řekni, kdo je to kavalír.“ Josífek se postavil a odpověděl: „Kavalír se stará o blaho ženy.“ „Ano! Takže kluci, když uvidíte například tety kuchařky, jak nesou těžký tác, tak co uděláte? Přiběhnete a pomůžete jim. Ale pozor, nejenom kluci jsou kavalíři, i holky můžou být kavalírky. A co dělá kavalírka, Josífku?“ Josífek znovu vstal a odpověděl: „Kavalírka se stará o blaho muže.“ „Správně, no vida tady máte zrovna příležitost dokázat, jací jste kavalíři,“ řekla a ukázala na tetu kuchařku, která právě přinášela džbány s pitím. První nadšenci o titul kavalíra vyskočili z laviček a běželi pomáhat.

         V tomto duchu jsme pokračovali celý týden. Děti se snažily, a ne kvůli odměně, ale „pouze“ proto, aby mohly být kavalíry a kavalírkami. Když si v hlavě přehraji celý průběh tábora, myslím si, že právě tohle je to nejlepší, co jsme děti naučili. Snad si na to vzpomenou i během roku, ale příští rok na táboře na to určitě navážeme.