Až budu umírat

Až budu umírat, o to Tě prosím, Matko Boží
Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého
a těm, kteří mne budou oplakávati, se zjev
podobou květin, které jsem miloval,
poněvadž jsou krásné jako Tvé panny
a mlčí.

 A vy, přátele moji, netruchlete!
Dopodrobna vás znám a jenom svou smrtí
mohu se odvděčiti za vaši lásku,
která neviděla mých slabostí.

 Nehleďte dolů!
Svět byl tak bolestný pro vás i pro mne,
že lépe jest přituliti se ke kořenům stromů a trav
a s nadějí novou vítati slunce pažemi větví a stvolů.

 Kriste Ježíši, světlo naše věčné,
zapřísahám Tě pro Tvé hořké umučení,
až mi dohořívati bude světlo denní,
převeď mne přes propasti smrti nebezpečné
a Srdce Tvoje jako měsíc v úplňku a jako Hostie bílá
osvítiž krajinu přechodu mého z tohoto času do věčnosti!

Napsáno 1. 11. 1925
Přečteno na pohřbu Ludmily Franzové
V r. 2018 zhudebnil Zdeněk Pololáník