Bílá sobota našeho života

Východní ikona Vzkříšení ukazuje Ježíše sestupujícího mezi mrtvé. Má na sobě bílé šaty naznačující Kristovo oslavení. Život, který smrt nemohla přemoci. Ježíšovo vítězství podtrhuje spoutaný ďábel ležící u jeho nohou. Ježíš stojí nad dvěma otevřenými hroby a za ruku z nich vyvádí Adama a Evu a v nich celé lidstvo podrobené otroctví hříchu a smrti.

Tato ikona nevykresluje jen to, co se stalo o oné první Bílé sobotě, kdy Kristovo tělo leželo v hrobě, ani pouze nepředjímá naše vzkříšení na konci času. Může se naplňovat v našem životě každý den. Tak jako smrt nestojí jen na konci našeho života, ale celý jí je poznamenán, tak se i Ježíšovo sestoupení pro nás do říše smrti uskutečňuje stále. Ježíš zlomil moc smrti a ďábla nad naším životem a my můžeme z tohoto vítězství žít.

Ježíš vstupuje do každého mého „hrobu": do mé slabosti, do všeho utrpení a bolesti, do chvil, kdy se mne dotkne smrt někoho blízkého, do smutku a beznaděje, do mých obav a strachu, do okamžiku neúspěchu, nepřijetí a samoty, do každé temnoty, kterou procházím, do vztahů, které se rozpadají, do všeho, co je v rozkladu... Zkrátka všude tam, kde neprožívám plnost života, ke které mě Bůh stvořil. Ježíš přichází jako ten, kdo mi rozumí, protože tím vším prošel, přichází, aby mi byl nablízku, aby otevřel i můj hrob, podal mi ruku a vyvedl mě ven.

Tajemství Bílé soboty nám může být velmi blízko.