Když jsem cestovala metrem s papežem…

Životopis papeže Františka

Erika Rosenberg

Víte, že jediný papežův životopis, který on sám autorizoval, zpracovala do podoby knihy Erika Rosenbergová, argentinská Židovka německého původu? Tedy žádný katolický kněz, teolog nebo úspěšný novinář, ale ausgerechnet člověk jiného vyznání? Upřímně přiznávám, že já jsem to nevěděl. Papeže Františka sice nesmírně obdivuji, ctím jej a fandím mu, ale všechno, co o něm vím, čerpám ze seriózního rakouského tisku zde ve Vídni, kde žiji, z osobních setkání, nebo z textů, které si téměř denně vyhledávám na internetu, protože mne jako člověk i jako křesťan nesmírně zajímá.

A právě paní Erika Rosenbergová nedávno na pozvání Katolické akce pro vzdělávání do Rakouska zavítala, měla zde přednášku a poté poskytla rozhovor rakouskému rozhlasu Ö1. Přiznávám se, že jsem při jeho poslechu měl často vlhké oči.... Z jejího vyprávění bylo znát, jak tato paní žije, jak myslí, jaká je.

Imponovalo mi, jakým způsobem hovořila o svých předcích, kterým se podařilo včas z Německa v roce 1936 utéct, když se zde vinou nacionalistů a fašistů schylovalo k válce a totální likvidací Židů. Svým německým rodičům se narodila v roce 1951. Při výchově dětí se nikdy nezmiňovali o tom, co na vlastní kůži zažili, o perzekuci a likvidaci židovských občanů, o holocaustu. O tom všem se dozvěděla teprve s odstupem času, když už byla dospělá, a jak v rozhlase přiznala - „…byla jsem rodičům a dalším členům rodiny vděčná za to, že nám dětem o tom neřekli dříve. Vyrostla jsem tak bez předsudků a bez nenávisti k nějaké národnosti či jistým skupinám lidí.“

Ale vraťme se k tomu, jak se stalo, že právě tato paní napsala papežův životopis. Do Argentiny proudili před druhou světovou válkou a během ní Židé z celé Evropy, především z Německa a zemí s německy hovořícím obyvatelstvem. Dodnes je zde největší podíl židovského obyvatelstva z celé Latinské Ameriky. Jenomže po válce tam proudily také davy nacistů ve snaze uniknout před válečnými soudy, a zpočátku se právě tato skupina lidí držela zpátky, aby na sebe nepoutala pozornost jiných zemí. Teprve mnohem později se tito lidé začali angažovat v různých extremistických hnutích. V roce 1994 byl spáchán atentát na židovskou komunitu v Buenos Aires, při které přišlo o život 87 lidí a více než sto lidí bylo zraněno. Nejdříve bylo za strůjce tohoto teroristického činu považováno arabské militantní hnutí Hizbaláh, později Irán. Až mnohem později se začalo mluvit o tom, že za atentátem stojí právě potomci bývalých nacistů v Argentině, kteří po rodičích zdědili nenávist vůči Židům. Tehdejší silně zkorumpovaná argentinská vláda však neměla zájem tento zločin důsledně objasnit. Teprve Jorge Bergoglio, tehdy arcibiskup v Buenos Aires, se rozhodl na tento zločin reagovat podle svého svědomí: ve své katedrále nechal postavit pomník obětem tohoto atentátu a zároveň i všem obětem holocaustu. Den odhalení pomníku byl zveřejněn v médiích, takže se o tom dozvěděla také paní Rosenbergová, praktikující Židovka. A tak tam tedy zašla. V rakouském rozhlase nyní vzpomínala: „Šla jsem tam spíše ze zvědavosti. Argentinskou katolickou církev jsem vnímala jako hodně reakcionářskou ve srovnání s jinými církvemi, neočekávala jsem nic zvláštního, spíše mne zajímalo vidět, kdo z politiků se tohoto aktu odhalení pomníku zúčastní a jak se u toho bude tvářit. Politici tam opravdu přišli a bylo zřejmé, že jim celá ta akce vůbec není po vůli. Zvláště když Padre Bergoglio řekl, že v církvi je dostatek místa pro hříšníky, ne však pro zkorumpované lidi. A argentinští politici byli v té době opravdu hodně zkorumpovaní. Nevěřila jsem vlastním uším, že se takto kriticky dokáže vyjádřit katolický kněz. O několik týdnů později jsem jela metrem. Vagón byl úplně přecpaný. Náhle jsem spatřila černou sutanu. Podívala jsem se lépe a vidím, že je to ten kněz Bergoglio, který odhaloval onen pomník. Okamžitě jsem se začala prodírat davem jeho směrem. Když jsem se k němu konečně dostala, představila jsem se a řekla jsem i to , že jsem Židovka, že jsem se zúčastnila onoho odhalení pomníku v katolickém kostele a že mu za to chci poděkovat. Nesmírně mile se na mne usmál, chytil mě za ruku a řekl: Dobrý křesťan není nikdy antisemitou.“

Paní Rosenbergová byla jeho osobou fascinovaná do té míry, že začala vyhledávat vzájemná setkání, a stali se přáteli. Najednou se o něm začala dovídat mnohem víc a žasla, že není jedinou Židovkou, se kterou má přátelský kontakt. Mezi jeho přátele patří i významný argentinský rabín Albert Skorka, který je rabínem v jednom německy mluvícím společenství v Buenos Aires a zároveň i ředitelem rabínského semináře pro celou Jižní Ameriku. Když se v roce 2013 stal José Bergoglio papežem a navzdory vzdálenosti i pracovnímu vytížení nikdy nepřerušil vztah se svými židovskými přáteli v Argentině (a nejen jimi), rozhodla se paní Erika Rosenbergová sepsat jeho životopis. Požádala jej o souhlas, a když ho dostala, pustila se do rešerší nejen mezi členy jeho rodiny, ale také mezi jinými lidmi. Rozhovory strávila desítky hodin. A výsledkem je ona zmíněná kniha, kterou František jako jediné dílo o své osobě osobně autorizoval. Rabín Albert Skorka to komentoval větou: „Otec Bergoglio je ztělesněním toho nejlepšího, co Jižní Amerika má.“

V rozhovoru s paní Erikou Rosenberg zaznělo mnoho dalších nádherných myšlenek, které mě dojaly. A podobně na tom byl také redaktor Johannes Kaup, kterého znám z vysílaní rozhlasu Ö1 již mnoho let. Je to ostřílený borec a novinář, když ale jeho rozhovor s paní Erikou končil, nešlo nepostřehnout, jak hluboce byl dojatý.

Vždycky jsem byl přesvědčený o tom, že člověk má své srdce na dlani: jak žije, jak myslí, jaký je, o tom jasnou a neomylnou řečí vypovídá celá jeho bytost, která vyzařuje přesně to, co zrcadlí krásu a hloubku jeho duše, aniž by musel pronášet mnoho slov…

Takovou bytostí je paní Erika Rosenbergová a takovou osobností je zářný člověk a křesťan, papež František. Díky, paní Rosenbergová, za vaše svědectví a také za to, že jste napsala knihu o papeži Františkovi.

Peter Žaloudek, Vídeň, 2. prosince 2017

Text jsem napsal na základě relace v rakouském rozhlasu Ö1, odvysílané 2. prosince 2017 v 19:00 hodin. Podrobněji se o paní Erice Rosenbergové, o jejich dalších knihách a činnosti se dočtete ve Wikipedii.