Film „Zdeněk Pololáník – skladatel“

V průběhu posledních dvou let jsme spolu s Petrem Baranem točili dokumentární snímek o hudebním skladateli Zdeňku Pololáníkovi. Byly to dva roky krásné práce, ale také překvapivě náročné. Když za mnou Petr Baran s námětem přišel, divil jsem se, proč portrét známého hudebního skladatele nenatočí sám, vždyť krátkých dokumentů o uměleckých osobnostech natočil již celou řadu. Avšak bezprostředně po seznámení s panem Zdeňkem jsem pochopil, že tato práce bude patřit k těm nelehkým. Ne snad, že by se nám s panem Pololáníkem či jeho paní nepracovalo dobře, to zcela naopak. Hlavní problém se ukázal ve skutečnosti, že jmenovaný hudební skladatel žije ve svém vlastním světě, kam je nám ostatním smrtelníkům vstoupit opravdu nelehko. Když jsem do hloubky poprvé pochopil, že pan Zdeněk slyší po celé dny kolem sebe hudební témata, jež povstávají z nejběžnějších denních činností, a že, jak sám říkal, „musí pečlivě zvažovat, kam půjde, aby slyšel jen ty dobré zvuky“, nevěděl jsem, co si o tom myslet. Když potom před kamerou psal tužkou noty partitury, a to zcela bez nejmenšího přehrání na nějaký nástroj, se suchým konstatováním, že přece ten celý orchestr slyší ve své hlavě, pocítil jsem hlubokou pokoru.

Natáčeli jsme filmový dokument o člověku, který dostal velký dar, dar hudby. Je si ho vědom, nakládá s ním velmi uvážlivě a přináší nám všem přesně dávkovaný proud hudebního umění. Naší snahou bylo tedy uchopit vhodným způsobem skladatelovu genialitu a přiblížit ji divákovi na pozadí běžných životních situací. K tomu nám byla velmi nápomocna paní Pololáníková, a v nonverbální linii všudy přítomná hudba. Snažili jsme se pokud možno nerušit, nahlédnout citlivě do toho nejintimnějšího světa pana Pololáníka a něco málo z jeho vnitřního bohatství přinést divákovi. I proto jsme otázky víry ponechali až na konec dokumentu, třebaže se jedná o jeden z nejsilnějších inspirativních zdrojů pana skladatele.

Přes všechnu složitost natáčení, která, jak jsem uvedl, pramenila především z omezené hudební vzdělanosti našeho natáčecího týmu, byl jsem a jsem stále  velmi vděčný, že jsem se mohl potkat s tímto mimořádným skladatelem a zároveň duchovním a moudrým člověkem. Mlčet vedle něj, poslouchat společně ticho, které ve mně vyvolává klid a v něm naopak hudební témata, bylo pro mne velkou odměnou a potěšením. Taková setkání znamenají mnoho a zasahují člověka do hloubky. Pokud se alespoň zlomek ze zde uvedeného podařilo v dokumentu zachytit, můžeme být jako autoři dokumentu spokojeni. 

Premiéra se uskutečnila na naši žádost dne 30. 6. 2017 po mši na faře v Ostrovačicích. Účast farníků byla hojná, sál byl naplněn do posledního místa. Takřka rodinné prostředí, příjemné občerstvení a v neposlední řadě laskavý úvod pana faráře, to všechno působilo zcela harmonicky. Všichni kdo přišli, měli o dokument zjevný zájem a debata po projekci plynule přešla v přátelské setkání. Sotva jsme mohli žádat více. Všem zúčastněným jsme byli opravdu vděčni.

Za autorský tandem doc. Mgr. Petr Francán

Autoři článků: