Čerstvý šedesátník Vladimír Kokolia

Vladimír Kokolia, jehož 60. narozeniny připomínáme v přehledu našich jubilantů, se sice narodil 27. listopadu 1956 v Brně, ale v porodnici tam zůstal jen několik prvních dnů. Dětství i mládí prožil se svými rodiči a sourozenci ve Veverských Knínicích, kde žije se svou rodinou dosud.

Je to významný současný český malíř, grafik a kreslíř, jehož umělecká aktivita je velmi široká, je také básníkem a textařem.

Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1992 je na AVU v Praze vedoucím pedagogem ateliéru Grafika II a v roce 2006 byl jmenován profesorem. Mnoho let se věnuje cvičení stylu Čchen tchaj-ťi čchüan, v jeho duchu vyučoval na FaVU Brno.

Je držitelem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1990. Spolu s tímto oceněním pro umělce do 35 let získal Vladimír Kokolia i možnost studijního pobytu ve Spojených státech amerických.

Po pádu železné opony vystavoval Vladimíra Kokolii svá díla na desítkách úspěšných zahraničních výstav (ve Varšavě, Berlíně, Římě, Boloni, belgickém Monsu, New Yorku, v Bonnu, Chicagu, Vídni, Petrohradu, Stockholmu a v řadě dalších míst).

V letech 19841997 působil jako zpěvák brněnské skupiny E, patřící ke špičce české alternativní a (v době totality) undergroundové hudby.

Společenské dění u nás i ve světě i dennodenní skutečnosti s filosofickým podbarvením v pozadí glosuje ve formě blogů na Facebooku a svérázných postřehů na Twitteru. Ze sebraných komentářů a postřehů vydal už tři tištěné knihy.

Malování není ovšem pro Vladimíra jedinou a nejdůležitější věcí v životě. Váží si své rozvětvené rodiny a všestranně prožívaného rodinného života. Rád a často tráví čas fyzickou prací ve vlastním lese a na rozsáhlé selské usedlosti zděděné po předcích. Často pracuje až do úplného tělesného vyčerpání.

S manželkou Evou má tři dospělé syny. Mimochodem – Eva působila v jednom volebním období jako zástupkyně starostky, po jejím úmrtí dokončila mandát jako starostka obce. Ve společenství Oříku je oblíbená jako usměvavá a obětavá účastnice farních akcí. V současné době je v rámci Oříku pomocnou vedoucí Klubu angažovaných seniorů, vede farní kroniku a jako katechetka vyučuje v místní škole náboženství. Se svěřenými dětmi připravuje různé příležitostné akce podle liturgického období.

Vladimír se účastní společenského života našich farností (při oslavách výročí farnosti pořádal společnou výstavu s dalším knínickým rodákem ak. sochařem Nikolou Armutidisem, vedl besedu s přednáškou ve Farním centru, sestavil scénář oslavy životního jubilea pana faráře…), a významně pomáhá s vedením internetové stránky farností.

Velkým Vladimírovým koníčkem je kulinářství. Rád a dobře vaří pro celou rodinu i přátele. Tuto zálibu zdědil po svém otci, také Vladimírovi (úspěšný předseda prosperujícího JZD, později učitel na VŠ a výzkumný pracovník Státního ústavu obilnářského), a v genech ji předal dál. Jeho třicetiletý syn, také Vladimír, povoláním designér, je dokonce jedním ze zakladatelů Debutu, pravděpodobně první „bytové restaurace“ v Brně, resp. na celé jižní Moravě.

Jako laik se nemohu pouštět do odborných hodnotících pohledů na Vladimírovo dílo. Pro kompletní dokreslení ocitujeme proto pouze krátké části z dostupných zdrojů. Jsou z internetu, především Wikipedie, kde si zájemci mohou vyhledat další podrobnosti a zajímavosti:

•      Vladimír Kokolia je tvůrcem se širokým záběrem malířských a grafických technik. Ovládá olejomalbu, malbu akrylem, kvaš, temperové malby, akvarel, perokresbu, kresbu tužkou, uhlem a rudkou, lavírovanou kresbu, pastel, linoryt, suchou jehlu, litografii, fotografii i sken a digitální obraz.

Jeho tvorba je v oblasti základních forem velmi různorodá – od figurativní, přes krajiny či objekty až k ryze abstraktní.

Je tomu tak proto, že pro něj nejsou specifikace tohoto druhu podstatné. Je naopak zřejmé, že pro jeho práci je mnohem důležitější vlastní sdělení, které poté provede způsobem k tomu účelu nejvhodnějším.

** V díle Vladimíra Kokolii dominuje snaha o průnik do podstaty světa, který ho obklopuje, s důrazem na úlohu lidského jedince v něm. A s jistotou lze říci, že jeho pohled není tvoru jménem „člověk“ nakloněn. Kokoliovy perokresby i malířská díla, která tvořil především v osmdesátých a počátku devadesátých let lze charakterizovat jako výsměch pošetilosti, malosti a slepoty lidského individua, neschopného svým viděním přesáhnout hranice, v nichž je uvězněn, individua, které se samo do vězení svého pohodlného myšlenkového schématu uvrhává a tragikomicky pracuje na zániku sebe sama, a to nikoli jenom na zániku své fyzické, ale především duchovní existence, kterou neuznává, neboť jí nenachází ve své výbavě, ani na prodejních pultech.

*** Jakkoli technika a způsob vyjádření jsou naprosto odlišné, nelze si v těchto souvislostech neuvědomit paralelu mezi současným Kokoliou a dávno minulým Breughelem. Získáváme přesvědčivý dojem o tom, že podstata člověka se nemění a jeho zásadní problémy zůstávají identické po celou jeho historii bez ohledu na technický pokrok, který jej přesvědčuje o jeho vlastní výjimečnosti. Pokora moudrosti Sokratova typu (Scio, ne nihil scio) je postmodernímu člověku neznámá.

**** Pro tematickou hloubku, nápaditost zpracování, způsob vyjádření myšlenky, originalitu projevu a uměleckou ryzost lze Vladimíra Kokoliu považovat za jednoho z nejvýznamnějších současných českých umělců, přesahujícího hranice české země.

S použitím záznamů z Wikipedie a tam uváděných dalších zdrojů připravil Jiří Koch 

Autoři článků: