I letos jsme byli na Šmelcovně

V posledních letech se každým rokem začátkem září scházíme na Šmelcovně v údolí Bílého potoka, abychom krátkou bohoslužbou slova vyjádřili poděkování Panně Marii, vzdali jí úctu a prosili o další přímluvy. Zdejší kaple je zasvěcena Panně Marii Bolestné, v prvních zářijových dnech církev slaví její svátek, stejně jako svátek Narození Panny Marie a svátek Jméno Panny Marie.

Panna Maria je matkou Božího syna, je nazývána Královnou nebes, Královnou všech svatých, Královnou míru … Její přímluva u Boha je nejmocnější. Proto jí říkáme „Panno mocná… Uzdravení nemocných… Potěšení zarmoucených… Útočiště hříšníků… Bráno nebeská“.

Letos se tato malá pouť uskutečnila v sobotu 3. září. Shodou okolností to byla první sobota po svátku sv. Augustina. Jak upozornil o. Ludvík v promluvě, ve starém kalendáři tato sobota bývala zasvěcena Panně Marii Potěšení zarmoucených. V tomto duchu se pak také nesly naše společné modlitby.

Poutníci se jako obvykle shromáždili u kaple na Javůrku, odkud společně sešli do Šmelcovny. Většinou šli pěšky, mnozí jeli na kole. Starší a těžce pohybliví byli dovezeni na místo osobními auty. Jedna vážená rodina (2 dospělí a 3 vnoučata) dofrčela dokonce na traktoru. I díky krásnému slunečnému počasí bylo poutníků mnoho, kdosi napočítal 75, mezi nimi hodně dětí.

Vzhledem k tomu, že pár dní po pouti má narozeniny otec Ludvík, většina přítomných využila této příležitosti, aby mu popřála slovem i stiskem ruky. V závěru jsme modlitbou prosili také za nemocného pana Josefa Čadíka, majitele zdejší hospůdky, kterou poutníci tradičně navštěvují, aby se osvěžili a posilnili před zpáteční cestou.

Závěrečným požehnáním jsme byli propuštěni k návratu domů. Přitom jsme si uvědomovali, že naše putování tím nekončí, protože vlastně celý náš pozemský život je taková jedna velká pouť – pouť k věčnosti.

P. S.: Franto, rád bych věděl, co Ti jednou řekne svatý Petr, až před nebeskou branou zaparkuješ se svým zetorem?

Autoři článků: