Jubilant Zdeněk Pololáník

V dnešní internetové době si můžeme v různých vyhledávačích snadno nalézt základní životopisné údaje Zdeňka Pololáníka, v současnosti nejvýznamnějšího občana Ostrovačic. To, že 25. Října 2015 oslavil své krásné osmdesátiny, jsme již většinou také slyšeli a mnoho z nás mu k nim osobně také blahopřálo. V tomto svátečním čase mi tedy dovolte malý pohled o dva měsíce zpátky a návrat k tomuto významnému životního výročí našeho čestného občana, ale především přátelského, přívětivého a vstřícného člověka.

Měl jsem to štěstí, že již od dětských let jsem mohl být panu Pololáníkovi díky jeho synovi Petrovi velmi blízko. Důvěrně jsem mohl poznat pracovnu, ve které na klavíru rozvíjí své nepřeberné originální hudební nápady a tvoří z nich svá velká díla, ve vzpomínkách vidím neustále obrovský Beethovenův obraz v obývacím pokoji, nebo domek ve dvoře, ve kterém bydleli jeho rodiče.

Ze studentských let si pak vybavuji spoustu zážitků – například když jsem s Pololáníkovými vyrazil do Opavy, kde Petr dirigoval jeden ze svých prvních velkých koncertů, nebo na premiéru divadelního představení Běsů v Mahenově divadle či světovou premiéru filmu Řád v brněnském kině Scala. Vzpomínek na dětství a dospívání by se našlo velmi mnoho. Tehdy jsem jako kluk samozřejmě nemohl vůbec tušit, jak moc mi v budoucnu v mysli utkví datum narozenin pana Pololáníka a že už je nikdy nezapomenu, protože přesně ve stejný den se narodila i moje dcera.

Vždy jsem velmi rád poslouchal jeho vzpomínky na dětská a studentská léta, na to, jak těžce se prosazoval v době, která mu nebyla nakloněna, a s jakými osobnostmi se při své práci setkal. Vždy mne to velmi obohacovalo, protože z každého jeho vyprávění byla a je cítit moudrost člověka, který má svému okolí co říct a dát. Dnes se velmi často setkáváme s lidmi, kteří sice hodně mluví, ale nic se od nich nedozvíte, pouze prázdné fráze. Pan Pololáník je naprosto z jiného těsta – mluví spíše málo, ale o to větší hloubku a smysl jeho slova mají. Vážím si každé chvíle, kdy se s ním mohu potkat a jen tak si popovídat.

Jsem si jistý, že většina z nás má stejnou zkušenost jako já a že všem je nám v přítomnosti pana Pololáníka dobře a cítíme zvláštní klid díky jeho slovům, nebo při poslechu varhan, které svým uměním oživuje a jejichž prostřednictvím k nám a k Bohu také promlouvá.

Jako starosta obce samozřejmě musím velmi vyzvednout významný přínos pana Pololáníka pro známost Ostrovačic i mimo náš kraj a vlastně po celém světě. Je mi velkou ctí, že mohu být jeho spoluobčanem a také díky němu si jméno naší obce občas přečíst v nějakém článku nebo je slyšet v rozhlasu či televizi.

Vážený pane Pololáníku, ještě jednou bych Vám chtěl srdečně poblahopřát k Vašemu životnímu jubileu. Ve Vašem případě je to opravdu jenom ono pověstné číslo, protože Vy svým životem dosvědčujete, že člověk je tak starý, jak starý se cítí, kolik má v sobě energie, elánu, nápadů a života – a Vy máte všeho na rozdávání a všichni Vám to můžeme v dobrém slova smyslu závidět. Z celého srdce Vám tedy přeji, ať Vám tato neutuchající síla a víra vydrží co nejdéle a my ve Vašem okolí se můžeme těšit z Vaší blízkosti. 

Tomáš Hájek, starosta městyse Ostrovačice