Poutní zájezd Po stopách Velké Moravy

Letošní 17. květen byl ve znamení poutního „poznávacího“ zájezdu našich farností Po stopách Velké Moravy. Přesto, že počasí v tu dobu bylo spíše deštivé, se cca 40 farníků pod duchovním vedením otce Ludvíka a historicko-pedagogickým doprovodem plk. v. v. Fr. Valdštýna vydalo na putování ke kořenům moravské státnosti spjaté i s kořeny naší víry pravé, křesťanské.

Na začátek musím ještě podotknout, že osobně jsem se na poutní zájezd přihlásila spíše s ohledem na dceru Aničku, která ve školním roce v dějepisu probírala právě období osídlování území dnešního českého státu, období velkomoravské říše a historie ji celkem zajímá. S manželem jsme se tedy rozhodli ji podpořit a oživit i naše školní znalosti. Navíc právě látku o Velké Moravě jsme museli s dcerou probírat v zimě, kdy jsme trávili týden na horách a tak jsme si letopočty do jisté míry oprášili.

To, co způsobila pouť v mém nitru, jsem nečekala. Zážitky a souhra všech okolností, zasvěcený výklad pana Valdštýna a jeho znalosti v souvislostech nejen moravských, ale i evropských dějin, a pro mne zcela nový pohled i v souvislosti s vojenskou historií, způsobily, že jsem si najednou s překvapením uvědomila, jak ohromná říše ta Velká Morava byla. Rozlehlá, vyspělá politicky, vojensky, kulturně, duchovně!

Návštěva Perné, muzea v Dolních Věstonicích, Pohanska, Mikulčic a hory sv. Klimenta u Osvětiman, to všechno skládalo obraz Velké Moravy. A ve mně rostl obdiv a moravská hrdost. Kde byli všichni čeští, co čeští – ti ještě ani nebyli J, ale evropští válečníci, když bojovníci z Velké Moravy cválali na koních s OSTRUHAMI!? Ženy a dívky nosily filigránské náušnice a ozdoby? Opevnění hradiště na hoře sv. Klimenta jezdili v devadesátých letech s obdivem navštěvovat vojenští historikové západní Evropy! A do této říše přišli sv. Cyril a Metoděj, přinesli nám písmo - i Písmo svaté.

Vzpomínala jsem na své prarodiče z Hodonína, kteří cyrilometodějskou a velkomoravskou tradici vyznávali, snad až nyní jsem je pochopila. Trávím na moravsko-slovenském pomezí docela dost dní svého života, a teprve nyní mi dochází, jak hluboko je zakořeněna úcta dřívějších generací tohoto regionu k oběma soluňským bratřím. Všímám si, v kolika Božích mukách jsou tam k vidění obrazy sv. Cyrila a Metoděje, kolik kostelů je zasvěcených těmto světcům!

A tak se těším na letošní pěší pouť z Ratíškovic na Velehrad, které, dá-li Pán, se zúčastním. Poutní cesta „velkomoravská“ je pro mou účast novým silným impulsem. Zvlášť když hlavním celebrantem poutní mše ve velehradské bazilice bude mikulovský probošt P. Pavel Pacner, který nás při pouti Po stopách Velké Moravy přivítal v Perné, na počátku našeho putování.

Závěrem bych ještě chtěla složit hold a obdiv plk. Františku Valdštýnovi za jeho obrovské znalosti a způsob, kterým je s ochotou předává dalším.