Příběh staré říčanské křtitelnice…

,,Dávno, dávno je tomu…“ co na malém vršku nad říčanskou dědinou stával malý kostelíček. (první historická zmínka o něm je již v r. 1349). Kostelíček byl obehnaný hradbami a byl farní. Fara stála na jižní straně panského dvora.

A ve farním kostelíku byla křtitelnice. Krásná, z pískovce. Její hlavice byla vyzdobena vydlabaným zobrazením poklesku prvních lidí.

Měla vznešené poslání. Byla v ní svěcená voda, kterou byly křtěny nově narozené děti, možná i starší novokřtěnci. Kolika křtům byla přítomná! A možná moudře a vědoucně pozorovala, jak si tito noví křesťané vedli ve svém dalším křesťanském životě. Věřme, že z nich měla radost.

Pak ale přišla pro křtitelnici smutná doba.

Husitské války ji ušetřily. Po nich v roce 1453 se říčanský farář fary vzdal a odešel na faru do Domašova. Ještě téhož léta přišel Polák Jiří ze Slupce. A ten byl posledním známým katolickým knězem v Říčanech.

V pozdějších létech nejsou o duchovní správě žádné zprávy. A křtitelnice byla svědkem jejího zániku. Bylo to pravděpodobně v době v náboženských nepokojů, kdy k nám pronikalo luterství. Je pravděpodobné, že fary a říčanského kostela se zmocnili nekatoličtí pastoři.

Nevíme, kdy přesně byl kostel postaven a jak byl starý, když roku 1662 a pak znovu 1709 vyhořel. Jistě se lidé snažili ho zachránit. Ale kostel tolik utrpěl, že ani oprava provedená roku 1736 nepomohla a zdivu hrozilo sesutí. Bohoslužby se v něm už nemohly konat, a tak se začal budovat nový kostel…

Po jeho postavení zůstaly zachovány ze starého kostelíku některé památky. Byla to socha Panny Marie ve hřbitovní kapličce, náhrobní pomníky, votivní obraz r. 1744 a zvon.

Zvon šel do první světové války, socha P. Marie je stále v kapličce, náhrobní kameny jsou zazděny v zadní stěně chrámové lodi, votivní obraz visí nad bočním oltářem.

A zůstala také naše křtitelnice. Jenže fara nebyla, nový kostel už nebyl farní, ve filiálním kostele se nekřtilo, a tak prastará křtitelnice zůstala na starém hřbitově, který byl kolem původního kostelíku.

Kdo ví, jak dlouho tam ležela a kdy se stalo, že si ji kdosi vzal domů, a vzdor jejímu vznešenému poslání se z ní stala bouda pro psa i nádoba pro krmení drůbeže. Pak se povalovala v okolí strážní budky, rozbitá na dvě půle, před úplnou zkázou ji zachránil pan Konečný, rolník z čísla 80, že ji vzal k sobě. Pater Pokorný píše v knize Říčany na Moravě, že v roce 1923 je na faře v Ostrovačicích. V 90. létech 20. století o ní nikdo na faře nevěděl.

A hle! Právě v den oslav patronů kostela sv. Petra a Pavla, k výročí 250. posvěcení byl ,,Den otevřeného kostela“. Při výkladu pro návštěvníky padla o křtitelnici zmínka a pan Radim Staněk dotvrdil, že pod schody vedoucími na kůr ,,něco“ je. S Pavlem Pospíšilem to něco vynesli, vodou očistili a křtitelnice je na světě!

Jen se můžeme domnívat, že do Říčan byla asi přenesena za P. Janšty.

Nyní je vystavena před bočním oltářem. Jaký bude další osud naší nejstarší historické památky?

Ludmila Franzová (napsáno podle knihy V. J. Pokorného „Říčany na Moravě“)