Mé vzpomínky na P. Vladislava Dvořáka

Mé vzpomínky na P. Vladislava Dvořáka
vyvolané zájezdem do Znojma

Na jaře proběhla v našich farnostech anketa o určení cíle letošního farního zájezdu. Měl jsem radost, když pan farář oznámil, že většina do ankety zapojených farníků dává přednost cestě do Znojma (s následnou návštěvou akvaparku v rakouském Laa). První zastavení se mělo konat v Příměticích, kde je pochován náš dlouholetý farář P. Vladislav Dvořák.

Má radost z tohoto výsledku ankety měla dva zcela osobní důvody:

• Před 10 – 15 lety jsem do Znojma často jezdíval služebně, čímž jsem měl možnost toto město dobře poznat. Docela jsem si je oblíbil. Byl jsem zvědav, jak to tam vypadá dnes. Musím konstatovat, že za těch pár let zkrásnělo, je upravené a čisté. Přesto z jeho náměstí a úzkých uliček stále vane duch dávné historie.
• P. Vladislav Dvořák v době svého působení v našich farnostech sezdával naši dceru a pokřtil nejstarší vnučku a vnuka. Při přípravě a průběhu těchto slavnostních rodinných chvil jsme s ním přišli do úzkého kontaktu. Těšilo mne plánované zastavení u jeho hrobu, zvlášť když otec Ludvík nakonec v přímětickém kostele za něho sloužil celou mši sv. Letos 10. srpna uplynulo totiž od úmrtí otce Vladislava přesně 5 let.

Po domluvě s panem farářem Bradáčem jsme s manželkou koncem května vyrazili po časové stránce otestovat zamýšlenou trasu zájezdu. Toho jsme se pak ovšem nezúčastnili, protože manželka onemocněla a musela být hospitalizována. Do nemocnice jsem ji odvážel nadvakrát, podruhé právě v sobotu 9. června, v den zájezdu. 

Díky tomu, že jsme na cestu vyrazili jako „předskokani“ s několikadenním předstihem, jsme ten zájezd absolvovali, byť individuálně. V Příměticích jsme si nejdříve prohlédli kostel a vedle stojící památník Prokopa Diviše. Pak jsme zastavili na hřbitově u kněžského hrobu, který P. Dvořák v době svého působení v této farnosti nechal opravit a v poslední vůli projevil přání být tam pochován. Pomodlili jsme se za něho a zavzpomínali na jeho život mezi námi.

Mám ho v paměti jako přičinlivého nadšeného kněze, který svým otevřeným jednáním dokázal oživit farní společenství. U nás v Knínicích se okamžitě pustil do oprav zanedbaného kostela. Díky jeho rozhodnosti farníci svépomocí vykonali řadu prací. Byla provedena nejnutnější oprava střechy, celková oprava elektrické instalace, kolem kostela se udělal pořádek, stejně v sakristii. Najal partu horolezců, kteří nově oplechovali sanktusovou věžičku na chrámové lodi a zrenovovali povrch zděného kužele na hlavní věži.

Jmenoval farní radu, jejíž členové si brali některé dílčí akce na starost. Přesvědčil její členy, že kostel potřebuje generální opravu, především odvlhčení zdí a odvod dešťové vody. Požadoval, aby k tomu vypracovala odborný projekt expertní stavební kancelář v Brně. Protože na to chyběly peníze, rozesílal žádosti na biskupství, na tehdejší státní střešní fond, na regionální odbor OÚ Brno-venkov. Nakonec přistoupil k vyhlášení veřejné sbírky po obci. Nechal provést nejdůležitější úpravy v budově knínické fary, aby tam mohl být zřízen skromný (dodnes) funkční byt.

Ustavil lektorskou skupinu pro čtení Písma při bohoslužbách. Na faru v Ostrovačicích začal zvát farníky ke společnému posezení.

V září 1992 byl přeložen, jeho novým působištěm se stala farnost Poštorná u Břeclavi. Když jsme jezdívali do Hodonína, odkud pochází má manželka, několikrát jsme ho tam cestou navštívili.

Nutno poznamenat, že jeho záměry a představy o zrenovování knínického kostela se i přes jeho nepřítomnost staly skutečností. Za to vděčíme už jeho nástupci Mons. Ing. Bedřichu Provazníkovi.

P. Dvořák pocházel z Chudčic, které patří do farnosti Veverská Bitýška. Tamějšímu faráři, stárnoucímu otci Vídeňskému, často vypomáhal, hlavně při poutních bohoslužbách. Dobře si ho pamatuji při pouti k Matce Boží na Veveří či při pouti ke Třem křížům v zalesněném kopci nad Chudčicemi, kam vodíval procesí poutníků.

Své rodiště měl rád, říkával, že je to nejhezčí dědina v Boskovické brázdě. Já jsem mu lehce odporoval, protože jsem tvrdil, že nejhezčí jsou Knínice.

Když jsme pak s manželkou z Přímětic odjeli do Znojma, šli jsme kolem domu, na němž je umístěna pamětní deska připomínající, že se tam učil pekařem rodák z nedalekých Tasovic – sv. Klement Maria Hofbauer. To mi maně opět připomnělo otce Vladislava. Ten tohoto světce ctil a považoval ho za svého osobního patrona. Snad i proto, že sv. Klement Maria měl sice v rodném listu zapsáno příjmení Hofbauer, ale to se stalo asi díky německému matrikáři, který takto doslova přeložil české příjmení otce – Dvořák. (Byl to Čech, pocházel z Moravských Budějovic).

Vzpomínku na P. Dvořáka ukončím slovy, která otec Vladislav říkával pravidelně na závěr každé nedělní mše sv.: „Přeji radostnou Boží neděli, jděte ve jménu Páně.“ A jsem rád, že podobná přání slýcháme i od otce Ludvíka.