Noc kostelů 2011 v Řečkovicích

„Odbíjí desátá hodina večerní. Kostel je připravený, program v plném proudu. Ale nikde nikdo. Jen v přední řadě lavic sedí znuděný organizátor a na kůru zpívá ospalý sbor. Tlesk, tlesk. Skončila skladba, organizátor bez zájmu zatleská a unaveně zívne. Ve zprávě o Noci kostelů pak stojí: Nejdepresivnější noc života mého i naší farnosti.“

S touto noční můrou jsme se budili s blížící se Nocí kostelů čím dál častěji. Letos se totiž naše řečkovická farnost této akce účastnila poprvé. Už si nepamatuji, proč jsme se právě letos rozhodli do toho jít, ale jedno vím jistě: jak příprava, tak událost samotná byla prostě nezapomenutelná.

Zpočátku jsme „machrovali“, co je na přípravě takovéto akce těžkého. Stačí přece trocha organizátorských schopností, pořádná propagace a bude to akce roku! Pak jsme postupně krátili své plány. Stačí, když dojde 200 lidí, 100 lidí, 50 …a skončilo to u toho, že si to organizátoři dokážou užít i sami bez návštěvníků. A to byl ten okamžik, kdy jsme si tu přípravu začali užívat. Hlavně s humorem!

Tak například propagace. Rozdávat letáčky, vyvěsit plakáty, to umí každý. Ale ponaučení pro příště: nelamte si zbytečně hlavu odvážnými plány, kam na kostele umístit reklamní bannery – poutače, mohli byste později zjistit, že žádné bannery nemáte. A taky nečekejte (ani když už budete hodně zoufalí), že vám bude povoleno nastříkat reklamu přímo na zeď kostela barevnými spreji, zalepit reklamami okna, dveře, ani nic podobného. Malé plakátky nakonec zcela splnily svou úlohu a na účast jsme si nemohli stěžovat.

Bezprostřední příprava pak byla zcela nezapomenutelná. Do kostela jsme se na poslední dva dny skoro nastěhovali. Nábytek, nástěnky, světla, altánky, jídlo, pití… Kdokoliv známý se v danou dobu pohyboval v okolí fary či kostela, byl zasypán, ať už chtěl nebo nechtěl, věcmi či úkoly s poznámkou: Právě jsi byl jmenován jedním z organizátorů Noci kostelů. V kostele samotném pak kroužily židle, stoly a nástěnky. Pracovníci si navzájem zavazeli a panikařili. Pak to dopadalo třeba tak, že šipky vedoucí na kůr, ukazovaly od něj, nebo že osvětlovač stál s reflektorem v ruce na vysokém žebříku ve vzduchu uprostřed chrámové lodi, kde neměl reflektor kam dát, protože si nevšiml, že mu nástěnkáři, zatímco si šel pro nástroje, žebřík odsunuli pryč od sloupu.

A co program? Jsme farnost hudebníků. Máme asi pět sborů, deset varhaníků a nespočet jiných hudebních umělců. Problém tedy zněl, jak a koho oslovit, aby se on ani ostatní neurazili, a zároveň, aby Noc kostelů skončila nejlépe ještě v noci a nebyl z ní jen festival řečkovických muzikantů. Nakonec po složitých výpočtech byly vybrány 2 koncerty sborů, 2 varhanní a 1 jakéhosi provizorního instrumentálního tělesa. A mezi tím programy pro děti, prohlídky kostela s výkladem o historii, na začátku mše a na konci adorace. Co dodat? Při programu nezáleží na délce přestávek mezi jednotlivými body, stejně bude mít vždycky zpoždění. A kvalita bývá ceněna před kvantitou - při posledním, sice jen dvacetiminutovém, ale zato v pořadí již čtvrtém povídání o historii kostela, měla už i paní historička historie plné zuby.

Zbývá dodat pár slov na závěr. Rozhodně to stálo za to! Účast byla nečekaně vysoká, program nečekaně úspěšný, úklid po akci nečekaně krátký. A to vše díky Boží pomoci a obětavé práci mnoha lidí. Díky. 

Terezie Fialová

Autorka je neteř našeho pana faráře Ludvíka Bradáče, mnozí jste se s ní už jistě osobně setkali. Je jednou z aktivních členek farnosti Brno – Řečkovice, která se výrazně podílela na letošní Noci kostelů ve své farnosti. Přípěvek přibližuje zákulisí příprav a organizace takové akce, pro nás může být užitečným „pohledem za oponu“.  

Autoři článků: