Dvě zcela nové tradice – pohled místního farníka

Letos v červenci se opět konala mše sv. v krásném prostředí Podkomorských lesů u Helenčiny studánky. Již třetím rokem. Počet jejich účastníků narůstá. Jsou to již nejen farníci z Ostrovačic, Říčan a Veverských Knínic, ale i ze Žebětína, Bystrce a snad i odjinud, když se o této nevšední události zavčas dověděli.

Studánka s čistou pramenitou vodou je symbolem čistoty, podobně i jméno hlavní postavy Mrštíkova  románu  Helenky z Podkomorské myslivny, jejíž jméno nese studánka. Ideální místo pro konání nejčistší oběti - mše svaté - k očištění všech zúčastněných.

Jak je vidět, tento nápad má jisté spojitosti.

Helenka byla věřící katolička, která navštěvovala kostel v Ostrovačicích a stávala u sochy sv. Anny oltáře P. Marie, zúčastňovala se i veřejných církevních  slavností, jako např. průvodu na svátek Božího Těla, nebo Vzkříšení. Jsou ještě jiné situace, které to v románu potvrzují.

Také její vyjádření, že „krásná je jenom Panna Maria“, jímž reaguje na Ríšovy komplimenty, stojí za povšimnutí. Spisovatelovým strýcem, zachyceným v románu, je tehdejší ostrovačický farář s příkladným soužitím se svými farníky a nabádající svého synovce ke změně jeho lehkovážného života.

Nápad mše sv. u studánky v lese přijal a uskutečnil náš pan farář P. Ludvík Bradáč, jehož kázání působilo radostné povzbuzení s chutí zopakovat si nevšední zážitek mše sv. v přírodě i v dalších letech. Občerstveni duchovně jsme se navraceli domů. U studánky nás očekával pan dr. Koch se svou paní, kteří měli pro odcházející návštěvníky připraveny nápoje chlazené vodou studánky. Skládací lavice, které tak dobře posloužily starším lidem, propůjčil a na místo dopravil pan ing. Leoš Buršík.

Obraz mše sv. u Helenčiny studánky vyvolával představu doby, kdy se bohoslužby konaly na podobných místech pod širým nebem.

Za 14 dní od této události sloužil P. Ludvík mši sv. v kapli Matky Boží nad hradem Veveří.

Také tam se již po třetí shromáždil značný počet věřících. Mnozí, fyzicky zdatní, vyšli pěšky z Říčan již odpoledne, přidali se kníničtí farníci, a ostatní přijeli dopravními prostředky přímo na místo. Mše sv. se konala již v 17 hodin, snad i proto, že je doposud denní světlo.

Pan farář P. Ludvík jistě s potěšením, když uviděl zaplněnou kapli, s úsměvem a přívětivými slovy všechny uvítal a mše svatá ke cti P. Marie a sv. Gorazda započala.

V kázání se zaměřil na sv. Gorazda, jehož život a zásluhy, pro něž se stal svatým, nejsou dostatečně známé. Byla to opět změna a krásný zážitek pro všechny zúčastněné.

Jen o varhaníkových potížích nikdo nevěděl. Harmonium na „vlastní pohon měchů“ je umístěno v nejtemnějším koutu u stropu poměrně vysokého kůru, bez sebemenšího okénka, téměř v absolutní tmě.

Nebylo možné přečíst názvy rejstříků, takže se hrálo pouze s tzv. kolenáči (zařízení na zesilování a zeslabování se obstarává postavením kolen). Naštěstí byly použity známé písně, k nimž nebylo zapotřebí not.

Vycházeli jsme ještě za plného slunce, což bylo vhodné pro fotografii na památku.

Zdá se, že i mše sv. v kapli na Veveří bude v letním období příštích let pokračovat.