Vzpomínky říčanského ministranta

Když jsem jako šestiletý začal v říčanském kostele ministrovat, byla válka, kterou jsme my děti, na rozdíl od našich rodičů, moc nevnímaly. Pro nás to bylo spojeno hlavně s povinnou výukou němčiny. V první a druhé třídě jsme z toho měly dost zamotanou hlavu. Když jsem chtěl ministrovat, musel jsem se ještě učit modlit a odpovídat u oltáře latinsky. To byla nutnost, poněvadž se tehdy mše sv. sloužily pouze latinsky. Dlouho jsem potom vzpomínal na toto „učení – mučení“.

V té době jsme si jako říčanští ministranti moc nezaministrovali, poněvadž ostrovačičtí ministranti nás moc nepouštěli, a kněží, kteří v té době byli v Ostrovačicích, na Říčany moc nedali. Mše sv. bývaly v Říčanech pouze v pondělí ráno a v neděli jednou za 3 týdny. Pokud právě na tuto neděli připadl nějaký významný svátek, byla ranní i velká mše sv. pouze ve farním kostele v Ostrovačicích. Tím se stávalo, že nedělní mše sv. v Říčanech nebyla někdy i pět týdnů. Pro mnoho lidí bylo obtížné za každého počasí chodit z opačného konce Říčan dlouhou cestu do Ostrovačic. Myslím, že i to byl jeden z důvodů úbytku věřících v kostele.

Konec této neblahé praxe udělal až nástup nového kněze, který nastoupil po úmrtí P. Vlacha. Tímto knězem byl vynikající člověk, skromný kněz a pravý pastýř P. Josef Janšta. Proto také na něho říčanští farníci s vděčností vzpomínají.

Autoři článků: