Velká noc zmrtvýchvstání

Stmívání...

z Kříže snímání,

poslední objetí,
do hrobu ukládání,

a noc jako bez konce...

*

A po ní
den jako bez času, a opět noc.

Noc ale jiná,

neboť veliká Moc
se z Nebe již přibližovala

*

A ty jsi, Maria Panno, Matko naše,

celá v modlitbách Bohu oddaná,
tušila co asi se stane, co bude dál

a sladká naděje Tě již obklopovala...

* * *

Bylo to ještě za tmy,
když anděl na Golgotě kámen z hrobu odvalil,

a první Člověk z mrtvých vstal.

A tu před Tebou
tvůj Syn již stál, krásný zářivý,

a do své náruče Tě vzal.

*

Matičko naše drahá nebeská,

já jsem tam tehdy být nemohla,
ale když na to dnes vzpomeneš,

jsem docela blízko u Tebe.

A prosím Tě,
aby ses u svého Syna za mne přimluvila,

aby má všechna vina mi byla odpuštěna,

abych pak s Vámi,
nesmírně šťastná navěky mohla žít,

v Království Boží lásky v nebesích...

slova: Běla Schovancová
obraz: Ladislav Schovanec
hudba: Zdeněk Pololáník