A proto zpívám. Příspěvek k roku kněží

Nedávno jsme Vám přinesli zprávu o smrti P. Josefa Veselého, kněze, básníka, citlivého člověka.

Ve svém básnickém díle zmapoval různá témata a oblasti lidského života, samozřejmě taky život kněze a jeho službu bližním.

Jako příspěvek k právě probíhajícímu "Roku kněží" Vám přinášíme jednu z jeho básní, která o těchto tématech hovoří.

A proto zpívám

Co lidí tajně vešlo
do zahrady duše mé

a mnozí brali víc
než dávali mi sebe
tak často ruka cizí
na srdce mé klepe
jehlami očí chtivých
bodají mou tvář
když z pódia se dívám
/opuštěný samotář/
však radostí svou kapku po kapkách
jim z duše bolest vyháním a strach
a léčím nedokrevné štěstí

A proto zpívám že mám je rád
pokrmem písní sytím jejich hlad
tak jako nástroj láskou naladěný
radostí svojí kapku po kapkách
jim z duše nejistotu vysávám a strach
před cestou přímou
k horám nedostupným

Josef Veselý