Listopad 1989 - svatořečení Anežky České v Římě

Naše pouť do Říma při příležitosti svatořečení tehdy ještě blahoslavené Anežky České začala společnou modlitbou. Novénou ke sv. Anežce České v předvečer odjezdu.

Bylo nás dvanáct mladých lidí, kteří se 4. listopadu 1989 vydali třemi auty, aby byli při tom, když v bazilice sv. Petra v Římě bude papež Jan Pavel II. svatořečit Anežku Českou.

Mohu říci, že již tehdy, kdy jsem byla ještě v Praze, tedy před rokem 1989, se mezi mládeží šířila slova kardinála Tomáška: "Až bude svatořečena Anežka Česká, bude naše země svobodná."

Tak jsme se na cestu vydali plni naděje, podporováni modlitbami i dobrodiním druhých lidí. To nás provázelo po celou dobu našeho putování. Na všech místech, která jsme navštívili, jsme cítili, že Bůh je opravdu veliký, láskyplný.

Budu jmenovat jen ve zkratce:

Nocleh v salesiánské oratoři ve Vídni (domluveno a zaplaceno řádovými sestřičkami), přítomnost na mši svaté, písně k Panně Marii, požehnání na další cestu,... Mariazell, pak Klagenfurt - klášter Alžbětinek (opět díky doporučujícímu dopisu).

Pro nás čas strávený v kostele, večeře, nocleh, modlitby, báječná snídaně, čas na popovídání se sestřičkami. Viděli jsme roucho sv. Alžběty, obrazy Marie Terezie, která byla velkou dobrodinkou tohoto kláštera.

Spilinbergo. Duchovní otec "Čizár" (tak vyslovovali jeho jméno Italové) zde žil již 40 let. Návštěva kostela ze 13. století, hřbitova, kde jsme se modlili. (Bylo to v době svátku Všech svatých). Ubytování na faře a společná večeře pro nás všechny. Při odjezdu zaplacený dálniční poplatek. To je opravdu jen zlomek pomoci a obdarování od druhých.

Assisi. Sv. Klára, sv. František, místa, kudy chodili, kde žili,...

Nocleh ve františkánském klášteře, setkání s "bratrem" Slovákem, ....

A potom Řím. Ubytování nedaleko Říma v klášteře karmelitek. Ani okem jsme jednu nezahlédli.

A samotný Řím? Není možné necítit dějiny.

Nepřijeli jsme obdivovat památky Říma, ale nebylo možné oddělit od sebe tyto památky a život prvních křesťanů.

Návštěva Kalistových katakomb, Kolosea, baziliky Panny Marie Sněžné, baziliky sv Petra v okovech, nebo baziliky sv Pavla za hradbami. A další a další místa.

A pak již nastal ten den - 12. listopad 1989.

Především proto jsme tam putovali a byli plni naděje.

Zároveň s tisíci českými poutníky zde bylo i několik tisíc Poláků, neboť současně s Anežkou Českou byl kanonizován také řádový bratr Albert (občanským jménem Adam Chmielowski) z Krakova.

To, co člověk cítil, když v bazilice sv. Petra čekal na slova Svatého otce Jana Pavla II., je jen stěží sdělitelné. Radost, naději, sílu Ducha svatého,...

Ale to, co pronesl Svatý otec s odkazem pro další generace, bylo jasné.

"SVATÁ ANEŽKA JE PŘÍKLADEM SVATOSTI VŠEM, KTEŘÍ NÁSLEDUJÍ KRISTA, JE POVZBUZENÍM TĚM, KDO CHTĚJÍ SLOUŽIT LÁSKOU, KTERÁ SE DÁVÁ ÚPLNĚ A ZCELA VŠEM. ...

JE NEBESKOU OCHRÁNKYNÍ NA NAŠÍ KAŽDODENNÍ CESTĚ PLNÉ PŘEKÁŽEK. MŮŽEME SE K NÍ TEDY OBRACET S VELKOU DŮVĚROU A NADĚJÍ."

Dodnes děkuji za všechny ty dny, lidi, události, za všechna slova modliteb a především za všechny skutky lásky.

Autoři článků: