Mezi kněze, na které se tak snadno nezapomíná, patřil vedle otce Bedřicha i jeho předchůdce (působící v naší farnosti), otec Vladislav Dvořák.
Jednou z jeho předností byla jasná a věcná kázání, kterými k nám promlouval. Tehdejší děkan P. Vladimír Petrů jej nazval "kazatelem od Matky Boží".
Měl rád lidi kolem sebe. Byl rád, když byl jako rodák z Chudčic pozván, aby celebroval při poutní mši svaté. Ať už to bylo při pouti u Tří křížů, v krásném lesním prostředí nad Chudčicemi, nebo při pouti k Matce Boží, v malé starobylé kapli u hradu Veveří.
Ve volných chvílích rád chodíval do lesa "ke Studýnce", kde si nejen načerpal čerstvou pramenitou vodu, ale i posilu.
Byl jedním z těch, o kterých se říká "co na srdci, to na jazyku". Nebál se otevřeně říct, co si o dané situaci myslí. To bylo zřejmě také příčinou jeho častého překládání z místa na místo. Ani to jej však neodradilo, i když jej to jistě mrzelo. Působil tak na mnoha místech, a jistě všude, kde působil, dokázal vtisknout svoji nezapomenutelnou stopu víry.
Na své bývalé farníky nezapomínal ani v modlitbě ani přáním k vánočním a velikonočním svátkům.
Nezapomínejme ani my na ty, kteří nám předávali víru a pomáhali nám na cestě k Bohu.