Josef Olejník - homílie při pohřbu

„DRAHOCENNÁ JE V HOSPODINOVÝCH OČÍCH SMRT JEHO ZBOŽNÝCH“

.... Kdo jsme znali P. Josefa Olejníka, dosvědčíme, že jeho život byl bezvýhradně zaměřen ke Kristu. - Znali jsme ho jako kněze, který nesmlouvavě a poctivě usiloval o svatost života, aby beze zbytku oslavil Boha. Svědčí o tom i jeho hudební dílo.

Albert Schweitzer v minulém století napsal o J. S. Bachovi, že každý tón, který Bach napsal, má metafyzické zasazení, tedy že je v něm přesah z času k věčnosti. I my můžeme říci, že náš otec Josef nenapsal ani jeden notový řádek, ani jedinou notu, která by směřovala jinam, než k Boží slávě. - Víme, že každý řádek notového textu je označen buď houslovým či basovým klíčem. U těch jeho zpěvů je tam ještě jeden klíč, tajemný a neviditelný, který otvírá srdce věřících k Boží chvále a oslavě.

Když nám včera volal pan arcibiskup Otčenášek, který je nyní s námi aspoň na dálku spojen, vzpomínal, jak před mnoha lety, kdy společně studovali jako mladí bohoslovci v Římě, tento náš zesnulý bratr důsledně a naléhavě dbal na krásu liturgie, na její vzornou přípravu a dokonalost. Později mu Bůh umožnil, aby tento svůj dar vnesl do života celé církve v naší zemi a obohatil krásu liturgie. Jak víme, po II. Vatikánském koncilu byla zavedena liturgie v národním jazyce. To byla velká výzva, jak najít způsob, aby duše našeho lidu, která má svůj osobitý projev, a svůj jazyk, nalezla zpěv, který odpovídá vnitřnímu hlasu a touze našeho srdce. P. Josef Olejník, jako znalec mystéria gregoriánského chorálu, objevil prostý a hluboký způsob, jak rozezpívat i slova liturgie a modliteb v našem českém národním jazyku. A to novým, originálním a přitom velice oduševnělým způsobem. Zhudebnil mešní ordinária, responsoria, slova mešních kánonů, modlitby Otče náš a mnoho dalších - a to způsobem prodchnutým duchovností, zbožností a krásou, při kterém vzdělaný i prostý člověk může rozjímat, kontemplovat Boží slovo, dýchat přítomnost Boží, zakoušet jeho pokoj. - Dávné rčení, že kdo zbožně zpívá, dvakrát se modlí, náš drahý otec magister Olejník potvrdil a ukázal, že zbožně zpívaná liturgie nám otvírá nový, hlubší prostor modlitby, oduševňuje náš dialog s Bohem a uvádí nás do bohatství liturgie. Je pro nás závazkem toto dědictví převzít se vší vděčností i odpovědností. Vzpomínáme si, jak často otec magister krátce před začátkem bohoslužby předstoupil před Boží lid, aby jim přiblížil a přezpíval s nimi zpěvné části ve mši. Byla to vždy krátká, ale neobyčejně intenzívní a účinná katecheze, bylo to probuzení Božího lidu do tajemství mše sv. - aby zpěv nebyl jen nesmělý či formální nebo dokonce ospalý, jak to někdy bývá. - Když po takovém nácviku začala mše svatá, bylo to poznat. Kdosi řekl, že lidé najednou zpívají „jako o život“. Ano, to je velmi výstižné. Otec Josef vždy zdůrazňoval, že ve mši svaté doslova „jde o život“. Jak Ježíši, který z lásky k nám umírá na kříži, tak i nám, kteří jsme jeho obětí spaseni. Zdůrazňoval, že naše odpověď má být hodná této lásky. Když Ježíš dává všechno, co má, a dává nám to nejlepší, co má, až do krajnosti, také naše účast a zpěv při mši svaté má zaznít z plnosti srdce a má obsahovat to nejlepší, co my jsme schopni dát jemu. Svou zbožnou účastí, které právě zpěv „dává křídla“. Pak se stává ze mše svaté opravdu zážitek, kdy se Bůh dotkne srdcí, a také lidská srdce se dotýkají Boha jako zdroje veškeré milosti. Otec Josef o tom dovedl hovořit těžko napodobitelnou řečí svého vlastního kněžského srdce. Upozorňoval, že při mši svaté vždy zpíváme s celým nebem, se všemi zástupy andělů a svatých. Oni s námi, my s nimi. Podle toho má tedy vypadat i naše spoluúčast a připravenost. Ukázal nám, že mše svatá není jen obřadem a přísně předepsaným rituálem, ale nevýslovným prožitkem víry, lásky a naděje. Že může a má být vždy oním nezapomenutelným, radostným zážitkem, na který se těšíme a snažíme se na všech úrovních o jeho dokonale připravenou podobu. Naproti tomu bohoslužba nepřipravená, povrchně konaná, je víceméně zmařenou příležitostí k oněm velkým darům, kterou Bůh touží předat svým dětem. V té době, kdy jeho zpěvy začaly pronikat do liturgie, byla všude kolem temná totalita, sledující a kontrolující činnost církve a snažící se v ní potlačit všechny známky života. - Stalo se, že občas z Říma přijel od Sv. Otce někdo k nám, legát či biskup, aby se pokusil dojednat určité věci mezi Vatikánem a státem. - Tito lidé, biskupové či kněží, vždy užasli nad silou a krásou liturgie a zpěvu v naší zemi. Ptali se, jak je možné, že za tak tvrdých podmínek, v jakých církev u nás žije, se může slavit bohoslužba v takové síle víry. Ano, tehdy jsme objevili, že právě při slavení Eucharistie jsme svobodní a silní tak, že se nemusíme bát žádného nepřítele, protože „je-li Bůh s námi, kdo proti nám...“ Nezapomeneme na tuto dobu, a budeme stále cítit odpovědnost, abychom odkaz, do něhož patří i převzácné skladatelské dílo otce magistra Josefa Olejníka, nejen zachovali, ale i nadále rozvíjeli. Otec Josef by si zcela jistě nepřál, aby pohřební homilie byla nějakou chvalořečí na jeho osobu. Tak jako on vše, co složil a zpíval a dirigoval, vždy pokorně směřoval k Boží oslavě, tak i to, co se děje nyní při jeho pohřbu, má být do posledního dechu neseno pohledem na Krista.

Zpěvy otce magistra znějí i dnes při jeho vlastním pohřbu, a cítíme, kolik světla a naděje z nich vyzařuje. I když loučení s ním je jako každé pohřební loučení poznamenáno naším smutkem, tento výraz hluboké naděje vyzařující z těchto zpěvů převládá nad jakýmkoli smutkem. - Vždyť on náš otec, bratr i přítel, vstupuje do nebeské liturgie, kde zní Boží chvála v plnosti dokonalé krásy a souznění. - Přejme mu, aby po téměř stoletém životě, tvůrčím a požehnaném, nic již nebránilo v tomto jeho setkání s Bohem. V knize žalmů najdeme verš: Zazpívám Hospodinu novou píseň. Přejeme Vám, zde před Boží tváří, milý otče magistře, aby tato nová píseň, která se ve Vašem srdci rozezní za prahem smrti, znamenala Vaše věčné a nikdy nekončící štěstí v náruči Boží. Vždyť „drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných...“ - Ať se tedy i nyní rozezní v naší olomoucké katedrále pohřební liturgie plná naděje a světla - zde u rakve našeho drahého bratra, a ať se odtud šíří Boží milost do života celé církve i každého z nás. Amen.

(Homilie biskupa Mons. Josefa Hrdličky při pohřební liturgii za zesnulého otce magistra Josefa Olejníka v katedrále sv. Václava v Olomouci v sobotu 18. července 2009)