Ještě jednou koncert tří sborů k jubileu Zdeňka Pololáníka

K životnímu jubileu Zdeňka Pololáníka se bude konat ještě jednou koncert tří sborů, a to 12. prosince 2010 v kostele Narození Panny Marie na Vranově u Brna. Začátek koncertu je v 15 hodin.

Více o koncertě a jeho programu viz v souvislosti s předchozím koncertem.

Že koncert stojí za to, můžeme vidět i na reakci účastníků. Níže si přečtěte zhodnocení koncertu z pera odborníka.

Koncert k jubileu Zdeňka Pololáníka

V sobotu 27. listopadu 2010 se na Stadionu Kounicova v Brně uskutečnil Slavnostní koncert k životnímu jubileu hudebního skladatele Zdeňka Pololáníka. Byť se v letošním roce k jeho poctě realizovalo několik komorních koncertů včetně světové premiéry Křížové cesty s Matkou Páně, tento počin se od ostatních koncertů lišil provedením symfonických skladeb, což klade jisté nároky na počet interpretů – jako celek zpívaly  tři sbory: Mátlův akademický sbor, Pěvecký sbor Lumír a Virtuosi di Mikulov, instrumentální složku hráli Mladí brněnští symfonikové. Mezi posluchači plně vyprodaného sálu byl přítomen jako vzácný host i senátor Stanislav Juránek a předseda jednoty Musica sacra Willi Türk. Jako první za řízení Tomáše Krejčího zazněla Pololáníkova Missa solemnis  pro smíšený sbor a symfonický orchestr. Hned úvodní fanfáry navodily slavnostní atmosféru a nenechaly nikoho na pochybách, že jde o mimořádné dílo. Vzadu za mnou jsem slyšel zašeptat: „To je nádhera.“ Ano, Missa solemnis je velmi půvabnou kompozicí, ale zároveň unikátní výpovědí jeho životního postoje k Bohu, Otci Všemohoucímu. Bylo slyšet, že ačkoli tento text Zdeněk Pololáník coby varhaník již nesčetněkrát interpretoval, nezevšedněl mu. Oslovení textem a hloubka významů slov byla zřejmá snad z každého taktu. Missa solemnis je Pololáníkovým vyznáním, vyjádřením životního postoje. To autor jasně deklaruje zopakováním slova Credo (= věřím) a důrazem na něj. Latinský text je zhudebněn s velkým citem pro deklamaci, kterou podtrhuje podmanivá melodika, nápaditá harmonie, instrumentace a jak je u Pololáníka zvykem, bohatá rytmika a pulsace.  Mše je pojata velkoryse – kromě částí Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei má i Preludium, které skladbu otevírá a Postludium, které dílo uzavírá. Celkově kompozice vyznívá pompézně. Zdeněk Pololáník v této skladbě zúročil své dosavadní životní zkušenosti, a aniž to zamýšlel, podařilo se mu v oboru kantáta – mše vytvořit jedno z nejinteresantnějších skladeb v hudebních dějinách českého státu. Slavnostní mše vznikla na objednávku Severočeského filharmonického sboru, který ji pod taktovkou Josefa Zadiny dne 15. září 2001 v chrámu sv. Mikuláše ve Znojmě premiéroval. Téhož roku následovala ještě repríza v České Lípě, Brně a v Hradci Králové. Přestože interpretace Missy solemnis v brněnské katedrále dne 5. října 2001 kvalitativně výrazně převyšovala provedení této skladby v sále Stadionu, sklidili interpreti spolu s autorem obrovské ovace, které Mistra přiměly se ještě několikrát obecenstvu ukázat. Druhá polovina koncertu patřila Dvořákově Te Deum, op 103, které zaznělo pod vedením Gabriely Tardonové. Sólové party zpívala Hana Škarková (soprán) a Richard Novák (bas).

Interpreti provedli obě skladby s velkým zaujetím. Právě to, že hudba ostrovačického kantora dokáže oslovit i tak mladé členy symfonického orchestru, jimiž jsou žáci základních uměleckých škol, je velkou nadějí do budoucna a předzvěstí toho, že jeho dílo nezapadne. Vždyť duchovní a liturgická hudba je pro Zdeňka Pololáníka (* 1935) bytostným osobním vyjádřením víry, je hudebním pokladem dneška a spoluvytváří kulturní vklad pro generace příští.

Karol Frydrych